Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

Sequoia National Park 9.9.2013

Navštěvujeme první národní park naší cesty - Sequoa NP, kde jsou k vidění obří stromy a divoká příroda.
Dnes jsme najely zhruba 130 km / 81 mil.

Ráno jsme si trochu přispaly, přeci jen park měl být maximálně 2 hodiny cesty. Sbalily jsme stany a zvolily okružní cestu mimo dálnici. Vypadala sice o trochu delší, ale touha po hezčím výhledu z okýnka převládla.

Projížděly jsme zemí „nikoho“… všude jen pole, kopce, sem tam nějaké citrusovníky a zvěř. Během cesty jsme se zastavily v městečku Springville, abychom nabraly benzín… ano, už druhý den jsme musely tankovat. Náš Dodgíg byl velký a přecpaný, takže jsem měla pocit, že žere i trávu u cesty. Narazily jsme na celkem levnou benzínku a udělaly pár fotek malebného městečka, než jsme se vydaly dál.

Po pár metrech za městem se cesta opravovala, takže nás to trochu zpomalilo. Musím říct, že mají opravdu vychytralý způsob jak krátkodobě zaměstnat pár lidí. Namísto semaforů, jak bývá zvykem u nás, stáli na cestě dva chlapíci, každý se stopkou v ruce a teprve když dojelo poslední auto v protisměru, ustoupili z cesty, nechali projet „vodící“ auto, které pendlovalo celý den sem a tam a navigovalo nás až na konec cesty. Tam se otočilo a jelo zpátky s další várkou aut, čekajících v protisměru. Tomu říkám servis :-).

Až po poledni jsme dojely k bráně parku, prokázaly se Anuall Passem a začaly se rozhlížet po obřích sekvojích. První zastávku jsme udělaly u vyřezávané cedule s hlavou indiána a nápisem Sequoia National Park. Nutno podotknout, že to byla jediná cedule, u které jsme se za celý pobyt vyfotily, když tedy nepočítám povinnou turistickou fotku u cedule ve Vegas.

O kousek dál jsme se zastavily ve Visitor Centru a nakoupily pár suvenýrů. A protože už nás zmáhal hlad, usadily jsme se u piknikového stolu a poobědvaly pár sendvičů. K tomu na nás z blízkého stromu hulákal (do romantického cvrlikání měl opravdu daleko) pták s červenou hlavou, no prostě idylka.

Řízení se chopila Marťa. Cesta se klikatila nahoru do kopce a před námi se začal rozprostírat výhled na krajinu a hory. Neodolaly jsme a zastavily na jednom odpočívadle, kde jsme se chvíli kochaly dech beroucím výhledem a udělaly pár fotek.

Pořád jsme vyhlížely ty sekvoje, kvůli kterým jsme sem přijely, ale ty na nás vykoukly až úplně nahoře, jakmile jsme se ponořily hlouběji do lesa. Když si pak člověk stoupne před ten obrovský kmen a podívá se nahoru, připadá si najednou tak maličký. Sekvoje se dožívají 2-3 tisíc let a některé dorůstají až do výšky sta metrů.

Zastavily jsme se na fotku u spadlé sekvoje, jejíž kořeny několikrát převyšovaly naše auto. Projely jsme se tunelem Tunnel Log, vytvořeným v kmeni stromu… jen asi desetkrát, Marťu to děsně bavilo :-)... a vyšlapaly jsme na vrchol Moro Rock, což je údajně největší skalní monolit světa. Zaparkovaly jsme pod skálou a vyšlapaly snad tisíc schodů. Byla jsem sama překvapena, že jsem se přemohla došla až nahoru, protože po těch cestičkách a schůdcích, kdy se plížíte uličkami s malým, nebo pro jistotu vůbec žádným zábradlím, jsem se necítila zrovna příjemně, holt strach z výšek se projevil. Byl odtud ale krásný výhled na velkou část parku, ačkoliv schovaný v mlžném oparu.

Den se přehoupl do pozdního odpoledne a my jsme se vydaly do Giant Forest Museum, odkud jsme vyrazily na 1,2 mil dlouhý Big Trees Trail kolem sekvojí. Už na bráně nás ranger informoval, že v parku jsou medvědi - Baribalové aneb Ursus Americanus (to jsme samozřejmě už věděly), nicméně můj strach a respekt stále neopadával. Pokaždé, když jsem vystoupila z auta, jsem se dívala kolem, aby na mě náhodou jeden nevybafl. Až po návratu domů jsem zjistila, že jsem se dívala špatným směrem. Medvědy jsme nepotkaly… dívaly jsme se mezi stromy a na louky, ale ti černí zmetci bývají často schovaní v korunách stromů, kde se ládují listy. Nu což, příště… nemůžu říct, že by mi tam nějak chyběli.

Poslední zastávku, kterou jsme toho dne stihly za světla, byla návštěva Giant Forest, kde lze najít pět z deseti největších stromů na světě, vč. Generála Shermana, nejmohutnějšího žijícího organismu na světě. Samotný strom je vysoký přes 80 metrů a po obvodu má 24 metrů. Ke kmeni stromu jsme se bohužel nedostaly, protože byl oplocen, a tak nám musela stačit fotka z dálky. Připadalo mi, že se polovina turistů parku sešla v tu samou hodinu na stejném místě, protože na fotku u stromu jsme si musely vystát frontu.

Už skoro za tmy jsme dorazily do kempu Lodgepole, který jsem předem zarezervovala. Kvůli medvědům jsme musely vybalit veškeré jídlo a hygienické potřeby, prostě vše, co by jim mohlo vonět a schovat to do velkých skříněk, jejichž mechanismus byl uzpůsoben tak, aby se tam medvědi nedostali. K večeři nám zbyly jen műsli a mléko, takže jsme si nemohly vybírat a pojedly, co bylo. Poté jsme se odebraly do stanů, unaveni z celého dne.

Dnes jsme najely zhruba 130 km / 81 mil.

<< Předchozí článek  --  Další článek >>

Fotogalerie

vesnička Springville  Práce na cestách  Sequoia Natinal Park  Národní park Sequoia  Kořeny sekvoje  Tunnel Log  Moro Rock  Moro Rock  Sekvoje  Big Trees Trail  General Sherman - největší žijící organismus světa  

Celá fotogalerie: Sequoia National Park

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight