Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

San Francisco 21.09.2013

Další den v San Franciscu, tentokrát za světla. Bob nás vzal dopoledne na projížďku svou jachtou a poté už jsme se vydaly samy do města.
Dnes náš Dodgík odpočíval a nenajely jsme vůbec nic.

Noc na jachtě nebyla vůbec tak špatná, jak jsem se obávala. Ani nešlo poznat, že jsme na vodě, takže můj žaludek zůstal v klidu. Vzbudily jsme se do zamračeného dne, a tak ani nálada nebyla nic moc. Na SF jsem se opravdu těšila, hlavně na Golden Gate Bridge, který bývá často schovaný v husté mlze. Mohla jsem jen doufat, že uvidím alespoň vyčuhující špičku.

Posnídaly jsme s holkami ještě zbytky buchet z Yosemitu a zůstaly jsme na lodi. Měly jsme slíbenou projížďku po San Francisco Bay. Po chvíli se dostavili Bobovi přátelé, starší pár, který jel na svatbu konající se kousek od SF. Připojili se k nám a mohli jsme vyrazit.

Vyfasovali jsme záchranné vestičky, pomohli Bobovi s přípravou jachty na vyplutí a opustili jsme přístav. Chvíli se počasí drželo a my pluli kolem Oaklandu směrem k SF. V dáli byl trochu viditelný onen známý červený (nebo oranžový?) most. Kochali jsme se pohledy, dokud to šlo. Asi po pár minutách však přišlo to, čeho jsme se všichni obávali. První kapky nevinně dopadly dolů a my si říkali „Nu což, trocha deště. Nejsme přece z cukru.“ Ale ony malé kapičky byly zanedlouho následovány hrubými provazci zběsilého deště. Bob s kamarádem (jeho jméno si nedokážu vybavit) zůstali u kormidla a loď otočili zpět k přístavu, my ostatní jsme se schovali do podpalubí, zmrzlí na kost. Projížďka skončila po pár minutách jízdy, ale i tak se nám to líbilo.

Rozloučily jsme se s Bobem a americkým párem, vzaly si věci a upalovaly na Shuttle bus, který jezdí od přístavu k nejbližšímu vlakovému nádraží. Auto už se nám brát nechtělo, přeci jen tam máme všechny své věci a v přístavu bude bezpečnější. Koupily jsme si jízdenku a vydaly se na známé nádraží na Embarcadero station. Naše první cesta směřovala k nejbližšímu Starbucks na kávu a něco k snědku. Chvíli jsme také využily free Wi-fi a Medy pro nás v NYC zarezervovala návštěvu památníku 9/11. Tady se naše cesty pro dnešní den rozdělily. Holky chtěly zůstat na netu, protože prý neví, co by měly zrovna v SF dělat, a tak jsem se vydala na obhlídku města sama. Mám na to jen jeden den (de facto už jen jedno odpoledne), tak ho přeci nestrávím na internetu, od toho jsem do USA nepřijela, na netu můžu sedět i doma. Domluvily jsme se, že se v 8 večer sejdeme ve Starbucksu a šla jsem si po svém. Neměla jsem žádnou mapu, a tak jsem se rozhodla jít tou samou trasou, jakou jsme šli včera s Bobem.

Prošla jsem si trhy u Port of San Francisco a kolem mol jsem dorazila až k Pier 39, kde jsem chvíli zůstala a pozorovala lachtany. Bylo jich tam jak máku. Všichni namačkaní jeden vedle druhého a hulákali na přihlížející, i když musím říct, že ne tak hlasitě, jako včera večer. V tu chvíli už se začínalo vyjasňovat a naděje na viditelný Golden Gate Bridge se zvyšovala. Prošla jsem si také obchody a nakoupila nějaké dárky domů. A protože jsem chtěla vidět spoustu věcí, raději jsem si pořídila i mapu, abych neztrácela čas hledáním správných ulic. SF je velké město a dá se tam docela dobře ztratit :-).

Od mola bylo krásně vidět na kopcovité město, jehož mrakodrapy ve finanční čtvrti se tyčily vysoko nad všemi ostatními budovami, v čele s Transamerica Pyramid. O kousek dál vyčnívala Coit Tower. Než jsem dorazila k Fisherman‘s Wharf, pozastavila jsem se u některých umělců, kteří na ulici ukazovali své umění a zpříjemňovali atmosféru kolem. Uprostřed zálivu byl krásně vidět ostrov se starou věznicí Alcatraz, kde se natáčel i stejnojmenný film.

O chvíli později už jsem procházela parkem Fort Mason Great Medow a měla jsem namířeno k dominantě města. Původně jsem si chtěla půjčit kolo a projet to kolem pobřeží, ale na tu chviličku se mi nechtělo vyhazovat peníze, nebylo to zrovna nejlevnější, takže jsem se rozhodla dojít tam pěšky. Na mapě to vypadalo kousíček, ale opak byl pravdou, zabralo by mi to min. další hodinu času, a tak jsem nahlédla do mapky a na rohu Marina Blvd. a Laguna str. jsem nastoupila do autobusu, který mě za 2 dolary dovezl až ke Golden Gate Bridge. Zpátky jsem pak jela na stejnou jízdenku :-).

Most byl poprvé otevřen v roce 1937 a spojuje San Francisco s okresem Marin. Je natřen na oranžovo, ačkoliv mě to přišlo spíše jako červená, a to proto, aby byl vidět i za husté mlhy, která v zálivu není nic neobvyklého. Měla jsem štěstí, když jsem přišla, byl ještě pod mlhou, ale ta se po chvíli protrhla a most byl krásně vidět celý. Prošla jsem se menším parkem a udělala si pár (asi 20) fotek, abych ho měla z více úhlů :-), poté jsem se vydala na procházku.

Most je jedním z nejdelších, s délkou 2737 m. Kolují mýty, že natření mostu trvá celý rok a jakmile dojdou ke konci, začnou opět od začátku. Také se říká, že jedna cesta trvá zhruba 45 min., no něco pravdy na tom bude. Člověk se věčně pozastavuje a fotí. Je z něj krásný výhled na San Francisco a vzdálený Alcatraz. Za slunného dne se záliv hemží jachtami... to je teprve pohled. Došla jsem zhruba do poloviny a se spoustou dalších fotek jsem se vrátila zpět, kvůli časové tísni. Než přijel autobus, navštívila jsem ještě visitor center a nakoupila si suvenýry. Ani se mi nechtělo odjíždět. Nejraději bych se tak na 3 hodiny usadila na nějakou vyhlídkovou terasu a sledovala okolí, bohužel čas je hrozná svině.

Vystoupila jsem opět na rohu Marina Blvd. a Laguna str. a rozhodla jsem se znovu navštívil Lombard street, tentokrát za světla. Cesta do těch hrozných kopců mi dávala zabrat. Docela by mě zajímalo, jak tam ta auta dokáží zaparkovat tak, aby jim nesjela dolů :-). U nejklikatější cesty na světě bylo živo. Člověk se nedokázal ani otočit, aby ho nenásledoval dav turistů. Prošla jsem se dolů a chtěla si cestu vyfotit, ale slunce bylo v tu chvíli ve špatném úhlu, no moc dobře to nevyšlo, raději jsem se teda vrátila o ulici níž a chytla autobus směr Civic Center. Přede mnou byla poslední zastávka – Alamo Square. Vystoupila jsem u City Hall a čekalo mě ještě několik bloků do kopce. To mi však nevadilo, bylo příjemné procházet se ulicemi San Francisca a nasávat zdejší atmosféru, určitě bych si dokázala představit život v tomto městě. Na rozdíl od LA je čistější a útulnější, a ani ne tak hektické, jako třeba NYC.

Než jsem došla do cíle, slunce už zapadalo. Byl to však krásný pohled, jako z pohlednice. Šest viktorianských domků vedle sebe, zvaných Painted Ladies, jsou panoramou celého náměstí, za nimi se rozprostírá výhled na město pod kopcem, s Transamerica Pyramid a Bay Bridge v pozadí. Známý výhled mi připomněl americký seriál Plný dům :-). Malý park uprostřed je útočištěm mnoha lidí, kteří zde chodí odpočívat a užívat si výhledu.

I když cesta byla dlouhá, rozhodla jsem se sejít po Market str. pěšky, abych ve Starbucksu nemusela dlouho čekat. Už se setmělo, ale ulice byla i tak plná turistů. Šla jsem tentokrát už jen z kopce a přesně v osm jsem dorazila na místo určení. Nikdo tam však nebyl. Koupila jsem si pití a něco k jídlu a brouzdala jsem internetem.

Když se však ani kolem půl deváté nikdo neukázal, zvedla jsem se tedy a doufala, že si cestu zpátky ještě pamatuju. Nechtěla jsem zmeškat poslední spoj do přístavu. Chvíli jsem stepovala u automatů na jízdenky, z nějakého důvodu mi ani jeden nechtěl vzít dvacku a kartu už vůbec ne, vrátila jsem se tedy do Starbucksu rozměnit bankovku za drobné. Další zdržení jsem zažila přímo na nástupišti. I když jsem se ptala několikrát, nenasměrovali mě do správného vlaku. Když už mi konečně někdo odkýval, že tenhle vlak jede opravdu do Oaklandu, než se stačily dveře zavřít, vzpomněl si, že vlastně jede na opačnou stranu a já tak tak vyskočila ven. Do správného vlaku jsem se dostala až kolem deváté hodiny.

Na druhé straně zálivu mě pán ze Security navedl na nástupiště  busů a tam jsem čekala další půl hodinu, ale nakonec jsem do přístavu dojela. Čipový klíč jsem měla u sebe, což bylo jediné štěstí, takže nehrozilo, že bych zůstala trčet na parkovišti. Loď však byla, až na spícího Boba v druhé místnosti, prázdná. Teprve po pár desítkách minut se objevila Medy s tím, že ji někdo navedl na tramvaj, která jela opačným směrem. Do Starbucksu přišla jen pár minut poté, co jsem já odešla. Minuly jsme se jen o vlas. Zato Martina se Soňou nestihly poslední  bus a šly pěšky. Nakonec jsme se sešly všechny a v pořádku, a mohly konečně zalehnout. Druhého dne jsme chtěly vstávat brzy, abychom se vyhnuly zácpě. Čekal nás přejezd do LA podél Pacifického pobřeží.

Dnes náš Dodgík odpočíval a nenajely jsme vůbec nic.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight