Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

San Francisco 20.09.2013

Opouštíme Yosemitský národní park a vydáváme se k pacifiku, do San Francisca. Ubytováváme se u Boba na jachtě v Emery Cove Yacht Harbore v Oaklandu a ještě téhož večera jdeme na procházku po San Franciscu. Dnes jsme ujely cca 340 km /210 mil

Budíme se do dalšího krásného dne. Sklízíme stan a balíme věci na cestu k Pacifiku. Od našich milých sousedů dostáváme balík vod v malých lahvích, které jim zbyly a už je nevyužijí a s poděkováním odjíždíme zpět do vesnice, kde se zastavujeme na snídani. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych dopsala pohledy domů, a všechny naráz jsem je u Visitor Centra vhodila do schránky. S Marťou už jsme pak jen čekaly u auta na holky, které byly ještě nakupovat. Avšak když se Soňa objevila se spoustou fajných věcí, musely jsme do obchodu zajít i my. Konečně místo, kde byl velký výběr věcí. Nakoupila jsem dárky domů a nechala svému účtu odlehčit od tíhy peněz. Dovezla jsem dětem malého méďu s lesním medem, dřevěné figurky Baribalů, semínka sekvojí a spoustu dalších blbin. Prostě túrista jak vyšitý.

Cesta přes Park byla ještě dlouhá, ale místy moc hezká. Jely jsme lesem, také kolem skal a podél řeky. Měly jsme štěstí, že cesta již byla otevřená, po nedávném požáru, který Yosemite zachvátil a spálil několik akrů, převážně na severu od hlavního tahu – Yosemite Village.

Když jsme park opustily, chvíli jsme opět projížděly kolem plantáží citrusovníků a pomerančovníků a mnoha dalších, kterými je Kalifornie poseta. Cestou jsme nabraly benzín a zastavily jsme i u našeho oblíbeného Walmartu. Doplnily jsme zásoby a v autě jsme poobědvaly. Cesta do San Francisca byla ještě dlouhá.

Dál už jsme se napojily na dálnici a frčely rychleji. Naším cílem byl Oakland, kde v Emery Cove Yacht Harbor kotvila Bobova jachta a na té jsme měly domluvené ubytování na 2 noci. Bob kotvil v SF pouze jeden víkend v měsíci, což nám krásně vyšlo. Bylo to vlastně štěstí :-).

Když jsme se blížily k SF, dálnice byla čím dál tím horší, pes aby se v ní vyznal, samé odbočky, 6 pruhů, přičemž každý vedl jinam a člověk musel vědět, kdy se zařadit kam… no bylo to ještě horší jak v LA. 

K přístavu jsme nakonec dorazily o něco později, než bylo v plánu. Bob už na nás čekal na parkovišti. Provedl nás hlavní budovou, kde byly záchody a sprchy – mimochodem parádní, po Las Vegas zatím nejluxusnější z našeho pobytu. Dal nám čipový klíč, abychom se tam dostaly. Klíč také platil pro bránu, která vedla k molu. U břehu kotvila spousta jachet a najít tu pravou byl ze začátku oříšek, ale ta Bobova měla na přídi obrázek, a tak jsem se orientovala podle toho :-).

Náš hostitel byl zhruba padesátiletý Američan, tuším povoláním doktor, ale se smyslem pro humor a strašně milý. Uvařil nám večeři na uvítanou – lasagne, a připravil Martini jako přípitek. Předaly jsme mu dárky, které jsem úspěšně propašovala v batohu skrz celní kontrolu – Becherovku a hašlerky. Medy mu k tomu přidala ještě anglický čaj. Bob se nám svěřil, že mu kamarádi nevěří, že bude hostovat na lodi 5 holek z České Republiky. Původně tam s námi měla být i Veronika, která se trhla ve Vegas. A tak jsme se všichni společně vyfotili, aby měl důkaz a mohl se pochlubit :-).

Den se přehoupl v pozdní odpoledne a my jsme se nemohly dočkat, až se podíváme do San Francisca. Aby se Bob nenudil sám na jachtě, tak jsme ho vzaly s sebou. Přece jen tady to okolí zná lépe a aspoň se s ním více poznáme.

Přístav byl na opačné straně San Francisca, takže jsme nasedli do auta a jeli na nejbližší vlakové nádraží. Bob nás navigoval a Medy řídila… po skleničce Martini byla za volantem vysmátá jak lečo :-D. Nechali jsme auto na parkovišti u nádraží. Místo sice vypadalo děsivě a docela jsem se bála nechat tam to auto s kufrem plným našich věcí, ale jiná možnost nebyla. Koupili jsme si lístek a nasedli do vlaku, což byla taková obdoba metra, která spojovala Oakland ze San Franciscem. Vystoupily jsme na Embarcadero station, přímo na Market Street a vydaly se k pobřeží, na procházku kolem molů.

Bob nás zkušeně vedl na jisto. První zastávku jsme si udělali u San Franciského přístavu pro trajekty – slavné budovy s hodinami a nápisem Port of San Francisco a prošli se po molu, ze kterého bylo vidět na osvícený Oakland Bay Bridge. Pokračovali jsme dál po promenádě kolem molů. Bob měl docela rychlý krok, a tak to byla celkem fuška mu stačit. Kousek dál, u Pier 27, kotvily jachty různé velikosti, které se účastnily soutěže. Museli jsme projít přes security, než jsme se tam mohli jen tak volně pohybovat. Z druhé strany mola bylo postavené pódium, kde koncertovaly kapely. Asi nejslavnější je Pier 39, které má největší plochu. Je zaplněn obchody a restauracemi. Hned ze začátku je akvárium a kolotoč. Prošli jsme až dozadu, kde si na malých molech v zálivu lebedili lachtani. Už byla tma a nešlo moc vidět, zato hluk, který vydávali, byl slyšet široko daleko. Zaposlouchali jsme se a nahráli si pár sopránů do mobilu. Už jsem se těšila na další den, až se sem vrátím a uvidím je na vlastní oči.

Pokračovali jsme dál kolem pobřeží. U Fishermans Whars nás Bob pozval na ochutnávku toho nejlepšího do jedné restaurace, prý musíme ochutnat místní speciality, abychom získaly celkový dojem ze San Francisca. I když jsme byli všichni ještě přejedené večeře, tohle jsme si nemohli nechat ujít. V dolní části Boudin byla pekárna, kde kreativita při pečení rozhodně nebyla něčím cizím. Pečivo měli ve tvaru krabů, želviček a mnoha jiných zvířat a věcí. Vonělo to opravdu úchvatně, nebýt tak nacpaná, asi bych neodolala. Vyšli jsme nahoru a počkali si, až nás obsluha usadí k podlouhlému stolu. Objednávku jsme nechali na Bobovi. Nakonec nám přinesli bílé kalifornské víno, škeble s parmazánem a dva druhy polévek v chlebu, tuším, že jedna byla francouzská cibulačka. Ačkoliv nemám v lásce mořské plody, chutnalo mi to a obzvlášť jsem si pochutnala na jejich vynikajícím pečivu s čerstvým máslem. Všechny chody jsme měli jen po jedné porci a dělili jsme se, jinak bychom se neodvalili. Bylo to vážně „delicious“.

U Fisherman Wharfs jsme se ještě chvíli zdrželi a sledovali místní umělce, kteří za pár minut dokázali pomocí sprejů vytvořit úžasné obrazy. Poté jsme pokračovali dál. Bob říkal, že musíme ještě ochutnat nejlepší zmrzlinu v celém San Franciscu, a tak jsme zabočili a vydali se do všem známých kopců, kde se v jedné uličce ukrývala cukrárna na Ghirardelli Square. Vystáli jsme si frontu, objednali si opět jeden pohár s tím, že se podělíme, dostali jsme číslo a šli si hledat volné místo k sezení. Cukrárna v tuto dobu praskala ve švech, ale nakonec se nám podařilo sehnat malý stoleček a uzmout si pro sebe pár židlí navíc. Na čokoládový pohár jsme čekali poměrně dlouho. Obsluha vyvolávala čísla jedno po druhém a konečně asi po půl hodině jsme zaslechli to naše. Zmrzlina byla výborná, poprosili jsme o 5 lžiček, a tak bylo brzy po ní. Nechali jsme Bobovi vyškrábat skleničku a vydali jsme se vzhůru do kopců.

Asi o čtyři bloky výš jsme se dostali na Lombard street, kde se měla nacházet nejklikatější cesta světa. Museli jsme se ještě vydat o pár bloků dál, než jsme ji konečně našli. Byli jsme tam sami, žádní turisté, žádní čumilové. Ale bohužel po tmě, takže jsem si nemohla udělat fotku. Aspoň jsem si užívala výhled. Přišli jsme z vrchu a cesta se svažovala dolů. Přímo před námi čněla Coit Tower, zhruba 64 metrů vysoká. Za ní byl vidět nasvícený Oakland Bay Bridge. Celou uličku jsme si sešli dolů a poté opět nahoru, abychom si ji náležitě užili :-).

Už bylo docela pozdě a my jsme museli chytnout vlak zpět na druhý břeh, a tak jsme si počkali na zastávce na Cable Car, která jezdí touto trasou. I v tuhle chvíli byla narvaná, takže jsme se museli rozdělit. Já jsem naskočila ze strany k lavičkám, ale bylo obsazeno, tak jsem se přidržovala tyčky, zatímco ostatní museli dovnitř, protože nezbylo místo. Byla to ta nejúžasnější jízda. Držela jsem se křečovitě, abych nespadla a užívala si večerního nasvíceného San Franciska. Vítr mi cuchal vlasy a okolní turisté na nás mávali. Bylo zajímavé sledovat město z tohoto pohledu. Historická tramvaj je řízena manuálně a tažena pomocí lan, které se pohybují pod kolejemi. Z kopce do kopce to zvládá skvěle. Na poslední zastávce jsme vyskočili a namířili si to na naše známé nádraží u Market Street. Na rozdíl od ostatních jsem si tuhle jízdu užila zcela zdarma. Holky i s Bobem byly uvnitř tramvajky zkásnuty o 6 dolarů, kdežto venku nikdo nic nevybíral.

Koupili jsme si jízdenku do Oaklandu a vrátili se zpět na parkoviště, kde naše autíčko stálo bez újmy a v celé své špinavé kráse. V přístavu jsme si ještě daly sprchu, pomohly Bobovi umýt nádobí od večeře a pak už jsme si našly místo na spaní a hajdy na kutě.

Dnes jsme ujely cca 340 km /210 mil

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight