Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

Horseshoe Bend a Monument Valley 13.9.2013

Opouštíme úžasný Grand Canyon a míříme na sever do Utahu. Zastávku děláme u městečka Page - Antelope Canyon a parádní vyhlídky Horseshoe Bend. Poté pokračujeme k Monument Valley, na večeři do Mexican Hut a před bouřkou utíkáme až do Moabu v Utahu.
Najely jsme tento den cca 754 km / 469 mil.

Byla jsem lépe vybavenější než předchozí noci a musím říct, že už nebyla taková kosa a bylo příjemně. Ráno jsem vstala jako první, kolem šesté hodiny. Plánovaný odjezd byl v sedm, ale jako obvykle se protáhl, protože zbytek osazenstva si neplánovaně přispal. Kdyby se o tom alespoň zmínily, taky bych si nařídila budíka na později a pospala si. Každopádně mě čas netlačil, já jsem do Antelope Canyonu, kde je kvůli světlu nejlepší přijet kolem jedenácté dopoledne, nechtěla, takže jestli chytnou ještě lístky nebo ne mi bylo šumák.

Sbalily jsme stany, na bráně kempu jsme se ještě odhlásily a jely dál. Opět nás čekala dlouhá cesta až k plánovanému Ghoseneck State park, kde jsme chtěly přespat.

Po cestě jsme se stavily na vyhlídce Desert View. Daly jsme si snídani, doplnily vodu a trochu se tam porozhlédly, než jsme definitivně opustily Grand Canyon. Vyhlídka je situována zhruba 30 km dál na východ po silnici 64 od hlavních pointů. Věž není nijak velká. Interiér je vyzdoben indiánskými malbami a najdete zde i obchod se suvenýry. Je to taky nejlepší místo, odkud lze vidět na Colorado River.

Čas ubíhal a my jsme po snídani vyrazily nahoru k městečku Page, kde některé chtěly navštívit výše zmíněný Antelope Canyon a já jsem se chtěla vydat k vyhlídce Horseshoe Bend, která je o zhruba 12 km dál. Jakmile jsme opustily park, cesta nás vedla krásnou pouštní krajinou lemovanou červenými skálami, nebo jen dlouhou pustinou, kde občas vyčníval nějaký monument. Vzhledem k stále trvajícímu uzavření silnice 89, kvůli sesuvu půdy, jsme to musely vzít objížďkou po I160 a napojit se na 98, která vede do Page. Zabralo nám to asi o hodinu víc času.

Kolem dvanácté jsme dorazily k Antelope Canyonu. Ten se dělí na dva kaňony – Upper a Lower a vstup do každého stojí 26 dolarů, což byly ochotné utratit jen Marťa s Medy. Zastavily jsme u horního kaňonu, který je oblíbenější a holky šly zjišťovat dostupnost lístků. Bohužel už měli vyprodáno a volno bylo jen na pozdější hodinu, což vzhledem k paprskům světla, které jsou nejlepší mezi jedenáctou a jednou hodinou odpoledne, už není takový zážitek za ty peníze. V dolním kaňonu měly holky větší štěstí, a tak jsme je tam vysadily a slíbily jim, že se pro ně za hodinu a čtvrt vrátíme.

S Verčou a Soňou jsme nasedly zpět do auta a vydaly se k Horseshue Bend, kam jsem se moc těšila a jen jsem doufala, že voda nebude tak kalná, jako v Grand Canyonu. Po cestě jsme se ještě stavily v Page na benzínce, abychom nakrmily autíčko a koupily si sušenou slaninu, největší mňamku USA :-D.

Na menším parkovišti před vyhlídkou jsme nechaly auto a vydaly se po písčitém terénu na 800 m dlouhý úsek. Ze začátku se šlo hodně do kopce, bylo horko a písek byl rozpálený, že jsem ho cítila i přes pevné botasky. Za chvíli jsme byly mokré až za ušima a já byla ráda za vodu, kterou jsem si s sebou nesla. Ale začínala jsem litovat, že jsem si nepřezula boty. V uzavřených a pevných botaskách se sice chodí po tomto terénu mnohem pohodlněji, ale to vedro bylo k zbláznění, jako byste našlapovaly na horké uhlíky. Písek byl krásně červený a jen sem tam byl protnut zelení. Hady, pavouky ani škorpióny jsme nepotkaly, za to jsme po cestě viděly spoustu krásně zbarvených a vypasených housenek.

Po necelé čtvrt hodině jsme došly k cíli. Holky de facto ani netušily, kam je to vlastně vedu, ale dle jejich výrazu jsem usoudila, že se jim vyhlídka hodně líbila. Horseshoe Bend je oblouk ve tvaru koňské podkovy, kudy protéká Colorado River. V některých měsících bývá nádherně zbarvená do tmavě modra, protnutá odstíny bledě modré a zelené. Toho dne však byla jen světle zelená, protože pár dní před naším příjezdem docela vydatně pršelo. Ale i tak jsem byla ráda, že to není ta hnědo-červená břečka, jako v Grand Canyonu.

Chvíli jsme se kochaly výhledem a dělaly fotky, než jsme se vrátily k autu, spokojené z tak krásného místa. Ačkoliv mě Grand Canon nadchl velmi, tahle vyhlídka se mi líbila víc a přístup byl zcela zdarma. Zatím nejkrásnější místo z celého tripu a všem ji vřele doporučuji. Čas nás tlačil a musely jsme vyzvednout holky u kaňonu, aby se nám tam na sluníčku neugrilovaly.

Naše další cesta směřovala k Monument Valley, což bylo necelé tři hodiny od Page. Území, na kterém jsme se nacházely, už nepatřilo pod správu National Park, ale indiánskému kmeni Navajo, takže zde neplatil ani náš Annual Pass. Monumenty jsme zahlédly už z dálky a těšily jsme se, až se projedeme několika kilometrovou trasou kolem nich.

Při vstupu jsme zaplatily každá 5 dolarů a jely jsme obhlédnout Visitor Centrum. Ještě jsme ani neprozkoumaly terén a už jsme se vrhly na nakupování. Konečně obchod, kde nejsou jen pohledy a kýčovité magnety s obrázky parku. Čekal na nás velký výběr výrobků z indiánské dílny. Bohužel můj batoh tolik věcí nepojme, a tak jsem se musela spokojit jen s „chytačem snů“ a krásným tričkem pro Kikiše, malého bratrance. To samé tričko si koupila i Marťa, která se narve i do dětské velikosti :-).

V obchodě jsme strávily skoro hodinu, než jsme všechno odzkoušely a zaplatily. Před Visitorem jsme se ještě rychle vyfotily a hurá na objížďku kolem monumentů. Potkaly jsme kluky z naší rodné země, prý chtěli jet taky, ale s jejich autem si to netroufli. Mno, my to zkusily. Verča se statečně usadila za volant a jely jsme zkusit Off-road.

Cesta byla hrbolatá a z opačné strany jsme viděly vracející se auta, která už škrtala o zem urvanými díly. Nebylo to zrovna povzbudivé, ale chtěly jsme zajet co nejdál a Verča se snažila jet opatrně. Kolem projíždějící Jeepy s naloženými turisty nás zvesela objížděly a lidé se smáli a mávali. Nám to ale nevadilo, my se soustředily na hrbolatý terén.

Zastavovaly jsme na různých vyhlídkách a fotily tam monument se stromečkem, tam bez stromečku… a byly jsme spokojené. Blížil se západ slunce a paprsky dopadaly přímo na monumenty, takže fotky vycházely úžasně a naše dušičky se radovaly. Konečně místo, které není zahalené v oparu. Tady jsme se setkaly s pravým Západem USA, který bývá často zobrazován coby kulisa ve filmech – červený písek, vyčnívající skály, slunce a indiáni, prostě lahoda.

Chtěly jsme pokračovat, ale obří kaluž, podobající se Atlantiku, nás zastavila a nepustila dál. Jeepy indiánů projely s úsměvem, ale náš nižší podvozek by se šel potápět, a tak jsme se rozhodly vrátit. Byla to škoda… dokonce i bahnitější části jsme projely v pohodě. Bohužel jsme přijely v nevhodnou dobu, protože den předtím lilo jak z konve.

Když jsme se vracely, všimly jsme si páru fotografů, kteří se stativy vyčkávali na jedné vyhlídce. Inu času máme dost a naše zvědavost nám nedala. Zastavily jsme kousek od nich a šly na výzvědy. Řekli nám, že 2x ročně můžeme pozorovat zvláštní úkaz, kdy se při západu slunce stín levého monumentu dostane přímo doprostřed prostředního monumentu. Zaujalo nás to a tak jsme nažhavily foťáky a vyčkávaly. K naší nehorázné smůle se zrovna zatáhlo a blesky v dáli nás varovaly před blížící se bouřkou. Sem tam sluneční paprsky aspoň na chvíli pronikly skrz mraky a my tiskly spouště na foťácích. Ale zmizet natrvalo se jim nechtělo, a když už se skoro setmělo, vzdaly jsme to. Projely jsme hranicemi a namířily si to do Utahu – sbohem Arizono. Tady jsme si musely posunout hodinky o hodinu dopředu. Holt jiné pásmo.

Chtěly jsme dnes stanovat v Ghoseneck State park, kde se dá kempovat bez poplatku a s krásným výhledem. Zastavily jsme se ještě na jídlo ve vesničce Mexican Hut a daly si večeři. Vařily docela dobře… dala jsem si Burrito a zasurfovala na internetu, abych podala hlášení o našem pobytu zde.

Když jsme pak došly k autu, bouře byla blíž a blíž, viděly jsme blesky obřích rozměrů a došlo nám, že spát ve stanu někde v parku, mimo oficiální campgroud, asi nebude nejlepší nápad, proto jsme se rozhodly, že dnešní noc strávíme v motelu. Ještě jsme v žádném nebyly, a tak jsme si to chtěly vyzkoušet. V Mexican Hut po nás chtěly za pokoj pro dvě osoby nekřesťanské peníze, přes 100 dolarů. Nasedly jsme tedy do auta a zamířily k dalšímu městu s tím, že zkusíme štěstí jidne.

Nutno podotknout, že v Utahu těch měst po cestě moc není, což nám hledání noclehu ztížilo. První jsme narazily asi po 80 km na Blanding. Říkaly jsme si, že v menším městě, dál od turistických destinací budou ceny nižší. Bohužel nám štěstí nepřálo a všude měly plno, takže jsme pokračovaly dál do 30 km vzdáleného Monticella. Stejná story, stejný problém. Nakonec jsme to dotáhly až do Moabu, kam jsme chtěly dorazit až dalšího dne. Projely jsme všechny motely, a že jich bylo, ale ani jeden neměl volný pokoj. Tolik k naší motelové premiéře. A to byla prosím pěkně půlka září, tedy po hlavní sezóně. Naší poslední šancí byl kemp, který jsme viděly při vjezdu do města. KOA patří ke komerční síti kempů, tomu také odpovídá cena a servis… najdete zde sprchy, velké místo na kempování, obchod, free wifi a bazén. O půlnoci už bohužel na bráně nikdo nebyl, a tak jsme si prohlídly mapku s volnými místy a zjistily, že pár sitů tady ještě zůstalo neobydlených, objely jsme to a našly si konečně jedno místo, kde jsme zakotvily. Cena kempu byla víc než dobrá, stál nás 32 dolarů za místo na noc. Jinde bývá i kolem 50 dolarů.

Postavily jsme stany doslova za 5/12 protože chvíli poté se spustil slejvák a neustal až do rána. Byla to další noc, na kterou se nezapomíná. Při jednom úderu hromu jsem málem vyskočila tak, že bych hlavou protrhla strop stanu. Ležely jsme doslova bez dechu a čekaly, kdy nám střecha nad hlavou proteče. Byly jsme rády, že jsme stany hned po noci v Sequoia parku vyměnily, protože tuhle noc bychom už plavaly, bez legrace. Když pomyslíte na tu hnusnou bouřku… hromy, blesky a průtrž mračen a vy neležíte v bezpečí domova s hromosvodem na střeše, ale pod pouhou plátěnou střechou bez jakékoliv ochrany, není to zrovna příjemné. Bouře mě však nakonec ukolébala a já prospala celou noc.

Tento den jsme najely cca 754 km / 469 mil, když nezapočítávám občasné bloudění :-).

 

 

<< Předchozí článek  --  Další článek >>

 

Fotogalerie

Vyhlídka Horseshoe Bend - Arizona  <span style="font-size: 13px">Vyhlídka Horseshoe Bend - Arizona</span>  Housenka  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  Monument Valley - hranice Arizony a Utahu  

Celá fotogalerie: Horseshoe Bend, Monument Valley

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight