Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

Grand Canyon 12.9.2013

První pořádná procházka po parku - jsme v Grand Canyonu a užíváme si výhledů na velkou díru.

Naše sousedky nelhaly, opět byla v noci pěkná kosa. Kempovaly jsme v nadmořské výšce 2200 m, takže se není čemu divit. Je to opravdu zajímavé vzhledem k denním teplotám, které se vyšplhaly až k třicítce.

Vstávaly jsme s Verčou něco po šesté hodině, zmrzlé na kost. Holky už byly dávno někde v nitru velké díry. Nachystaly jsme si obvyklou snídani – műsli s mlékem a jako dezertík jsem si na stole nechala přesnídávku a Verča jogurt. Než jsme se ale vrátily z umýváren a hodily se do gala, měly jsme po dezertu. Sousedka na nás ještě volala, ať si rychle zavřeme kufr auta, než nám havrani všechno roztahají. Když jsem vylezla ze stanu, nestačila jsem se divit. Tak obří mrchu jsem ještě neviděla. Nejen že mi vykloval díru do víčka přesnídávky, ale vysypal nám pytel s odpadky, který jsme měly v kufru, a roztahal to všude po zemi, takže jsme měly v dalších minutách co dělat. Potvory vyžrané a nenažrané.

Sbalily jsme si jídlo a pití na celý den a něco kolem půl osmé jsme vyrazily k shutle busu, který po parku jezdí zdarma. Zdržely jsme se však ještě u vrátnice kempu, kde otevírali až v osm, protože jsem nás musela zaregistrovat. Jako obvykle jsme přijely pozdě večer, takže už jsme nikoho na check-inu nechytly. Hezky jsme si tam popovídaly s dalšími opozdilci, kteří nestihli check-in včerejšího dne a dokonce za námi stál i český pár… Amerika jak je rozlehlá, tak je přece jen malá… Češi jsou všude :-). Dozvěděla jsem se, jaký je rozdíl mezi elkem a obyčejným jelenem – jsou prý větší, neskáčou po loukách jako jeleni a měli by být nebezpeční, no uvidíme, až na nějaké narazíme.

Konečně jsme se usadily do autobusu na modré lince a zamířily k Visitor Center, kde nám navazoval spoj oranžové linky na náš první trail. Už jsme se nemohly dočkat, až konečně uvidíme "velkou díru" na vlastní oči. Zvolily jsme si South Kaibab trail. Přišel mi zajímavější než Bright Angel, který se dlouhou dobu jen nudně klikatil dolů.

Kolem deváté hodiny dopoledne už jsme začaly sestupovat po stezce. Bohužel s námi i spousta dalších turistů, ale šly jsme velmi rychle, tak jsme je předběhly. Často jsme se zastavovaly na focení, tam skála, tam další, veverky, kaktusy atd. Musím říct, že jednotlivé traily jsou dobře udržované a chodí se po krásných cestičkách, takže se zřídkakdy setkáte s nutností přeskakovat po šutrech. Cesta dolů ubíhala rychle a za půl hodiny jsme byly v našem cíli – Cedar Ridge… A s námi asi dalších padesát turistů. Holt je to nejnavštěvovanější místo v USA.

Slunce již bylo vysoko na obloze a nám konečně odmrzly nohy. Bylo příjemné opět cítit teplo. Chvíli jsme se kochaly výhledem a fotily všechno možné. Ze dna kaňonu právě vystoupil pán s řadou mul, přivázaných jedna za druhou, a tak bylo opět co fotit s hezkým zátiším.

Rozhodovaly jsme se, zda pokračovat dál dolů, nebo se vrátit a vyzkoušet i jiné traily. Původně jsme si říkaly, že bychom to daly až dolů, ale z časového hlediska to nebylo příliš reálné, přece jen už bylo skoro deset dopoledne a než bychom se dostaly nahoru, byla by tma a ani jedna z nás si nevzala čelovku, takže jsme nápad zavrhly. Bylo by hezké vidět řeku a smočit v ní nohy, ale holt člověk nemůže mít vždy všechno :-). A jak jsme záhy zjistily, stejně nebyla krásně modrá, ale kalně hnědo červená po vydatném dešti, aspoň nějaká útěcha.

Cesta nahoru už nešla tak krásně, jako dolů a i když to bylo jen pár mil, mákla jsem si. Bylo to dost strmé. Verča, ačkoliv měla natažený sval na noze, mi utekla hned za první zatáčkou a skoro si ten kopec vyběhla, já jsem si fárala svým vlastním tempech, se zastávkami na vydechnutí, focení a doplnění tekutin. Začínalo být vedro a než jsem se doplazila na vrchol, tahala jsem jazyk po zemi. Verča už na mě čekala, celá odpočatá a zabraná do krmení veverky. Což se sice nesmí (je to přísně zakázáno a jsou za to docela tučné pokuty, protože jsou přenašeči různých breberek), ale odolejte těm očkám, když k vám přicupká a pochtívá nějaký ten keksík. Ty potvory neví, co je to bojácnost. Svalila jsem se na zem a nabírala jsem novou energii na další kroky.

Pokračovaly jsme po oranžové lince směrem k Yaki Point s další spoustou turistů. Když člověk stojí na vrcholu a dívá se do chřtánů obřího kaňonu, je to úžasný pocit. Dokonce ani fotky nedokáží zachytit jeho majestátnost. Zvláštní, co voda dokáže vymodelovat za milióny let. Kaňon vypadá nekonečně a na některé straně dokonce jako by byl jen namalovaný na obří plátno. Dle tety Wiki je dlouhý něco kolem 446 km a široký od 500 m do 29 km. Největší hloubka je 1600 m. Když plánujete trip až dolů k řece, projdete se několika podnebnými pásmy, začínáte nahoře ve výšce cca 2200 m a sestupujete až k řece, která je 700 m. V letních dnech bývá dole něco kolem 40°C, takže jen pro otrlé :-).

Z Yaki Pointu, kde se Verči podařilo ztratit sluneční brýle (spadly do kaňonu, pravděpodobně k další hromádce jiných věcí), jsme se přesunuly zpět k Visitor Centru, kde jsme si daly malý snack a kafe (to nesmí chybět). V místním obchůdku jsem nakoupila pár pohledů a poté jsme přestoupily na modrou linku a jely směr Bright Angel Trail.

I zde byly cesty udržované a šlo se jak po chodníčku, ale jak už jsem nastínila na začátku, byla to nudná stezka. Na rozdíl od South Kaibab trail, který se stáčel kolem skály a po chvíli se před námi rozprostřel nádherný výhled, Bright Angel se několik mil jen klikatil dolů. Cesta už nebyla tak strmá, ale přesto jsem se po chvíli rozhodla se otočit a jít zpět. Navíc už začal houstnout houf turistů. Verča se rozhodla sejít ještě kousek a tak jsme si daly sraz nahoře. Byl tam menší obchod se suvenýry, kde jsem si pořídila další pohledy (měli hezčí než ve Visitoru), doplnila jsem si vodu a než se Verča vrátila, udělala jsem ještě pár fotek.

Tady už jsme na autobus čekaly s pěkným počtem lidí a tak jsme se raději rozhodly vzít Rim trail a jít k dalšímu čumpointu pěšky. U některých jsme se zastavily jen na chvíli, u některých jsme se zdržely déle, ale v podstatě to byly stejné výhledy, takže už to nebylo tak moc zajímavé jako na začátku. Spíše jsme už pokukovaly po elcích, kteří se zde hojně vyskytují. A měly jsme štěstí dokonce i na dva samečky :-).

Tentokrát už jsme se napojily na červenou linku a projížděly Maricopa Point, Powell Point, Hopi Point, Mohave Point, Pima Point a nakonec jsme dojely k Hermits Rest, kde jsme chtěly vyzkoušet další trail, bohužel jsme ho však nenašly, buď už jsme byly slepé, nebo příliš unavené, ale prostě tam nebyl. Z Pima pointu jsme zahlédly i Colorado River, která jde z vrcholku vidět jen v některých částech, ale byla kalná a nehezká.

Nakonec jsme vynechaly západ slunce, na který se nám nechtělo čekat a vydaly se zpět do Grand Canyon Villige. Než jsme se vrátily do kempu, zašly jsme si na nákup do místního obchůdku a vedle v restauraci jsme potkaly holky. Byl na ně po celodenní túře opravdu hezký pohled :-), hlavně tedy, když jsme šly nazpátek do kempu a chuděry pochodovaly jak kačeři… i s kvákáním, jak je bolí nohy :-).

Kemp byl parádní. Kempovací místo bylo velké a kousek dál byly i sprchy a pračky. Pobraly jsme špinavé oblečení, nabíječky a prodlužovačku a jely jsme to prozkoumat… samozřejmě autem, ten kousíček už by holky nezvládly. Vše bylo na jednom místě, sprchy stály 2 dolary, a pokud nemáte čtvrťáky, paní vám to ráda rozmění. Poprvé jsem viděla i řadu praček a sušiček amerického stylu, který znám z televize, je to hodně dobrý nápad, člověk nemusí utrácet za vybavení, ale na druhou stranu, kdo ví, jaká je to kvalita a jak dobře to pere. Prášek jsme si koupily v automatu, naházely všechno naše oblečení do první pračky a udělaly si malý office za rohem u zásuvek, kde jsme nabíjely veškeré naše vybavení, od mobilů přes foťáky až po notebooky.

Bylo neskutečně příjemné dát si po celodenní procházce sprchu :-). Odpočatí jsme se pozdě večer vydaly ke stanům a už jako čistí lidé šly rovnou na kutě.

<< Předchozí článek  --  Další článek >>

 

Fotogalerie

Havran...&nbsp;co nám snědl snídani  Grand Canyon ve své velikosti - South Kaibab Trail  South Kaibab Trail  Grand Canyon  Cedar Ridge - došly jsme do cíle  Grand Canyon  Grand Canyon - Hopi Point  Grand Canyon - Pima Point  Grand Canyon - Hermits Rest  Elk  Elk

Celá fotogalerie: Grand Canyon

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight