Ne 24. září    slaví: Jaromír
Kategorie: USA

Death Valley 17.09.2013

Vydáváme se na dlouhou cestu z Utahu přes Nevadu až do Kalifornie - projíždíme mrtvým údolím - Death Valley, kde nás zastihlo vedro 43°C.
Dnes jsme ujely cca 970 km / 602 mil.

Ráno se vetřelo až bolestně brzy. Vůbec se mi nechtělo otevírat oči, ale čekala nás dlouhá trasa, navíc jsme Verču vezly ještě do Las Vegas, protože se rozhodla odtrhnout, takže mi nezbývalo než vstát. Sbalily jsme stany a do půl hoďky jsme byly na cestě.

Pokračovaly jsme dál po státní deváté silnici a přibližně za hodinu už jsme stavěly v prvním Walmartu, u městečka Hurricane. Byly jsme hladové a těšily se na snídani a kafe. Nakoupily jsme si zásoby na další dny a prošly i sekci s oblečením. Nakonec jsem si koupila sluneční brýle, protože staré už se mi začínaly rozpadat. Medy si vyzkoušela krásnou čepičku a při placení úplně zapomněla, že jí má stále na hlavě. Ani pokladní si toho nevšimla :-). No, byla to nehoda… ale kvůli pár dolarům už jsme se nevracely.

 V Las Vegas jsme zastavily na okraji, u obchodního centra. Verča si vzala svých pět švestek a šla čekat na autobus, který ji odveze na Stripe. My jsme si ještě chvíli poseděly ve Sturbucksu a nadopovaly se kofeinem, než jsme se definitivně odebraly pryč z Nevady do slunečné Kalifornie, tentokrát už ve čtyřech. Auto se najednou stalo prostornějším a my se mohly roztahovat. Nabraly jsme benzín, který byl snad nejlevnější, na celé naší trase. S plnou nádrží jsme se vydaly do pustých konců.

Projížděly jsme kolem pouště, kde nic nebylo. Vesnic jsme potkaly opravdu málo, spíše to bylo pár stavení kolem cest. Teplota na palubní desce začala stoupat, což bylo znamení, že se blížíme k cíli.

Po poledni jsme dorazily na první zastávku parku – Dantes View. Tato vyhlídka je situována v nadmořské výšce necelých 1700 metrů. Byla to docela zajížďka několik kilometrů, ale neměnila bych. Byl odtamtud krásný výhled. Po cestě to s námi pěkně házelo, a když jsme na parkovišti vystoupily, zastihla nás hotová vichřice. Jestli jsem měla krásně rozčesané vlasy, už to nebylo poznat. Každý krok byl nadlidský výkon. Pomalu se nedalo ani fotit, jednak z toho vycházely celkem opilecké fotky a jednak se člověk bál, aby mu i ten foťák neodletěl z ruky. Prošly jsme si ten kousek celý a kochaly se výhledem na údolí, jehož dno je 86 m pod hladinou moře. Když jsme se vrátily k autu, měla jsem písek úplně všude.

Další zastávku jsme udělaly na Zabriskie Pointu, který je součástí pohoří Amargosa Range. Tentokrát nás na parkovišti zastihlo spolu s větrem i neskutečné vedro. Vyšlapaly jsme k vyhlídce a pohled se nám naskytl nejen na vyschlé jezero Furnace Creek, ale také na erozí vzniklé údolí, které připomínalo duny písku vlnících se jako hladina oceánu.

Vydržely jsme to jen chvíli, než jsme nasedly do klimatizovaného auta a vydaly se dál. Teplota začala opět stoupat a my se rozjely k Badwater basin, nejníže položenému místu na světě. Od Zabriskie Pointu to byla další zajížďka, cca 32 km jedním směrem, ale nenavštívit tohle místo by byl hřích, i za tu projížďku to stálo.

Po cestě jsme sledovaly, jak se teplota na palubní desce pomalu, ale jistě zvyšuje. Během letních období se v parku pohybují teploty okolo 50°C. My jsme měly štěstí, když jsme přijely do cíle, bylo jen pouhých 43°C / 110F° :-). Neskutečné vedro nás praštilo do obličeje jako správně mířená facka. Po pár vteřinách jsme byly celé mokré a v ústech jsem měla sucho, jako bych prošla Saharou. Po schůdcích jsme sešly na molo a vystály si frontu na fotku u nápisu Badwater Basin. Poté jsme se rozhodly zajít si na procházku po vyschlém jezeře. Dno bylo 86 m pod mořskou hladinou. Když jsme se podívaly na protější skálu, mohly jsme vidět cedulku s nápisem Sea Level. Se Soňou jsme ušly sotva pár kroků a vrátily se zpět do auta, to vedro se nedalo vydržet. Marťa se hrdinsky vydala dál do středu jezera.

Naší další zastávkou bylo Visitor Centrum ve Furnace Creek. Bylo podstatně menší, v obchodě dokonce nebyl ani tak velký výběr pohledů. Zato měli krásně propracované muzeum, které jsme si prošly. Ani zde bohužel vítr neustával. V autě jsme si daly svačinku a chtěly jsme ještě nakrmit Dogíka, ale za benzín chtěly přes 5 dolarů, což byla zlodějina a my se rozhodly zastavit v další vesničce, jen o pár kilometrů dál.

Poslední zastávkou v parku byly Mesquite Flat Sand Dunes, taková menší Sahara v USA. Zablbly jsme si v písku a snažily se opět o fotky s výskokem, tentokrát z kopce písku do dáli. Soňa však neměla svůj den, a tak jsem byla po chvíli skákání docela vyřízená, než se jí podařilo zmáčknout spoušť foťáku v ten správný okamžik.

Po cestě parkem jsme hledaly benzínku. Našly jsme min. 2, ale všechny byly přes 5 dolarů za galon. Riskly jsme to s tím, že přece musíme dojet. To dáme…

… Když kontrolka začala svítit, nevypadalo to vůbec dobře. Všude byla jen poušť a pusto, nikde nic, žádné město, vesnice, prostě vůbec nic. Medy se snažila jet co nejekonomičtěji, takže jsme jely jak idioti, doslova. Auto před námi mělo evidentně stejný problém, a soudě podle jízdy, auto za námi na tom nebylo lépe. Drželo se nás celou cestu, a i když mělo spoustu příležitostí, nepředjelo nás.

Někde ke konci nás zastihla písečná bouře, ještě že bylo auto před námi, které nás vedlo, jinak by to byla jízda naslepo, což pro to první de facto byla. Neviděly jsme nic, jen chabou záři světel před námi. Do první vesnice jsme dojely tak tak, ještě chvíli a musely bychom auto dotlačit. Všichni tři jsme zamířili k první benzínce, ať to stálo, co to stálo. Řidiči se na sebe usmáli, patrně hrdí, že dojeli :-). Načepovaly jsme benzín jen za 20 dolarů s tím, že se dál poohlédneme po levnějším. Tentokrát nás po cestě čekalo mnohem víc měst a vesnic, takže možnosti se rozšiřovaly.

Začalo se stmívat a před námi ležel ještě kus cesty. Chtěly jsme dojet až k Mono Lake a přenocovat v některém z free kempů okolo. Zastavily jsme se na benzínce někde v půlce a konečně dočepovaly nádrž až po okraj a za pár babek… čekání se vyplatilo. Koupily jsme si nějaké jídlo a pití na cestu a vydaly se dál.

Byly jsme celkem unavené a těšily se do spacáků. Kemp jsme však nenašly… jen několik placených. Asi jsme někde špatně odbočily, nebo jsme odbočit zapomněly, těžko říct, byla tma jak v p...li. Nechtěly jsme platit 8 dolarů za noc (pro všechny), a tak jsme jely ještě kousek dál, přesvědčit se, že opravdu žádný kemp nenajdeme. Nakonec jsme dojely až na odbočku k Bodie, městečku duchů, kam jsme chtěly dalšího dne. Ale ani tam to nevypadalo slibně, byl tam zákaz vjezdu a my se musely vrátit.

Nakonec jsme našly odbočku k jinému kempu. Jelo se ještě celkem dlouho a do kopce, což znamenalo zimu a medvědy. Dojely jsme až do Trumbull Lake kempu, kde jsme paradoxně zaplatily 8 dolarů za noc a šly stavět stan… po tmě. Už jsme byly zoufalé a další popojíždění už bychom nedaly. Takže tolik k ušetření pár dolarů :-D a ještě jsme projezdily galony benzínu. Tady už člověku nezbývá, než se sám sobě patřičně vysmát :-). 

Kemp byl uprostřed lesa, znovu jsme musely vyndat veškeré voňavé věci, jídlo a nacpat to do proti-medvědích skříněk. Stan už jsme měly jen jeden a tak jsme se nacpaly dovnitř, doufajíce, že medvídek nepřijde.

Dnes jsme ujely cca 970 km / 602 mil.

 

<< Předchozí článek  --  Další článek >>

 

Fotogalerie

Dantes View  Na Dantes View ve vichřici :-)  Zabriskie Point   Badwater Basin - vyschlé jezero Furnace Creek  Badwater Basin - 86 m pod mořskou hladinou  Furnace Creek - Visitor Center  Mesquite Flat Sand Dunes  Písečná bouře  

Celá fotogalerie: Death Valley

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2010 - 2013 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2013  •   CMS - Sunlight