Zdroj: http://cestovani.cathia.cz/norsko_svedsko_dansko/den-9-skutvik-trondheim  •  Vydáno: 18.3.2018 14:48  •  Autor: Cathia

Den 9 – Vylodění ve Skutviku a dlouhá cesta do Trondheimu

Nadobro jsme opustili Lofoty a míříme do vnitrozemí. Cesta je dlouhá, a tak na pár hodin kotvíme u malé dřevěné chajdy, kterou jsme našli úplnou náhodou. K večeru konečně přijíždíme k první větší civilizaci po dlouhém týdnu v přírodě - Trondheim.

06.08.2016

Cesta trajektem není dlouhá, tak cca 2,5 hod. Máme čas povečeřet a trochu se prospat, jelikož nás čeká nechutně dlouhá cesta na jih Norska.

Polární kruh v NorskuVyloďujeme se ve Skutviku a míříme dál, před námi je nějakých 12 hodin jízdy. Osobně si cestu vůbec nepamatuji, protože okamžitě usínám. Neprobudila mě ani zastávka u polárního kruhu, stanici jsem viděla jen na fotce od ostatních.

Někdy kolem třetí ráno zastavujeme na odpočívadle, aby se řidiči trochu prospali. S úsměvem zjišťujeme, že je tady i turistická chatka a co víc, je otevřená, jsou v ní záchody a krásně teploučko. Někteří si rozkládají spaní přímo v chatce, my ostatní si stavíme stany, opět na parkovišti na betonu. Už jsme si zvykli spát v podstatě kdekoliv, takže nám to tak nevadí.

ChajdaRáno jsme si pospali o trochu déle, abychom načerpali energii, a pokračujeme dál. Cestou děláme jen bio zastávky, abychom se zbytečně nezdržovali, a pozdě odpoledne už konečně přijíždíme do Trondheimu – brány severu, jak je město nazýváno, díky své poloze. Trondheim je jedním z největších a nejstarších měst v Norsku, pár let byl dokonce hlavním městem. Leží u dlouhého fjordu - Trondheimsfjord, u řeky Nidelva. Město bylo založeno vikingským králem Olafem I. Tryggvasonem někdy ke konci prvního tisíciletí a neslo název Nidaros.

Podařilo se nám slušně zaparkovat v centru a závisláci dokonce chytají wifi nedalekého muzea. Domlouváme sraz a pak už míříme směr centrum, které Norové nazývají Midtbyen. Po dlouhé době jsme zpět v civilizaci.

Snažíme se najít infocentrum, abychom si vyzvedli turistickou mapku města a naplánovali nejlepší trasu. Ale nějak bloudíme. Máme sice několik map na mobilu (každý jinou aplikaci), ale nějak se nechytáme a to vyznačené místo prostě nemůžeme najít.

Nakonec to vzdáváme a říkáme si, že snad někam dojdeme.

První zastávkou na naší obhlídce je luteránský kostelík VårFrue – Kostel Naší Paní, který pochází z 12. století, ačkoliv později byly přistavěny další části a kostelík byl několikrát zrestaurován. Jeho zdi jsou zdobeny slovy psanými ve staré norštině.

TrondheimPokračujeme dál po hlavní tepně Trondheimu – Nordregate, která je plná nejrůznějších obchodů a míříme k přístavu. Po cestě nacházíme tolik hledané infocentrum – jen asi kilometr dál, než nám ukazovala mapa na mobilu. Bohužel však zavřené… nicméně jde vidět, že v Trondheimu mají turisty přeci jen rádi o trochu víc, než na Lofotech – u dveří nacházíme tašku s mapami a letáčky, prozřetelně ponechané pro opozdilce, kteří by se rádi o městě dozvěděli více. Děkujeme za toto malé gesto, bereme si mapku a studujeme doporučená místa.

Chceme vidět nejznámější přístav s barevnými dřevěnými domky, a tak se vydáváme až dolů k řece Nidelva, procházíme přes most Verftsbrua, který na tabuli zaznamenává množství lidí, jež přes něj denně projdou, a v dáli už můžeme vidět náš cíl.

TrondheimProcházíme dělnickou čtvrtí, kde se na hladině řeky Nidelva zrcadlí odlesky barevných domků z 18. a 19. století, jež dříve sloužily jako skladiště. Jsou ikonou města, najdete je na každé pohlednici. Zabloudíme trochu dál od řeky a ještě procházíme pár uliček a v místním obchůdku doplňujeme zásoby a s Kačkou hledáme pohledy – máme stejnou úchylku, z každého místa, které navštívíme, si musíme dovézt min. jeden pohled :-D.

Vracíme se k řece a míříme na konec řady dřevěných domků, kde stojí starý padací most Gamle Bybro – rovněž celý ze dřeva, který dříve sloužil jako jediné přístupové místo do města. Most byl postaven po velkém požáru ve druhé polovině 17. století a spojuje historickou část Trondheimu se čtvrtí Bakklandet.

TrondheimPomalu se začíná stmívat a před námi je poslední zastávka – katedrála Nidarosdomen, která je prý největší katedrálou ve Skandinávii. Její počátky sahají až k začátku 14. století a jedná se o nejstarší církevní stavbu Norska. Byla postavena nad hrobem Olafa Svatého (vikingský král Olaf Haraldsson, který v Norsku šířil křesťanství) a až do začátku 20. století sloužila jako korunovační místo králů. Uvnitř katedrály jsou k vidění např. korunovační klenoty, ale také oltář, kde byl údajně pohřben král Olaf.

My jsme už prohlídku katedrály bohužel nestihli. A tak si sedáme na zídku a sledujeme, jak se katedrála zbarvuje do odstínů zapadajícího slunce.

Zpět k autu to bereme kolem muzea, v jehož zahradách je k vidění pár exponátů, které si narychlo prohlížíme.

Cestou z města ještě stavíme na benzínce a hledáme sprchy. Už by se nám po týdnu opravdu nějaké hodily. Na jedné ten zázrak nacházíme, ale za nehorázné peníze, které se nám dávat nechtějí. Pokračujeme tedy dál s tím, že opět využijeme nějakého umyvadla.

Štěstí nám však tentokrát přeje a my nacházíme perfektní místo na spaní. Doteď si nejsme jistí, zda to byl kemp či jen nějaké odpočívadlo u penzionu, ale na záchodcích mají sprchu. Sláva tomuto vynálezu! Okamžitě se vracím do auta pro ručník a cestovní fén. Je to neskutečně skvělý pocit, dokonce i mouchy si všimly a už kolem mě nelítají :-D. Když k tomu ještě přičtete stavění stanu na měkké trávě (nikoliv betonovém parkoviště), vidina pohodlné noci už není jen sen, ale stává se skutečností.