Zdroj: http://cestovani.cathia.cz/norsko_svedsko_dansko/den-5-jezero-agvatnet-a-prohlidka-reine  •  Vydáno: 17.3.2018 12:11  •  Autor: Cathia

Den 5 – Jezero Ågvatnet a prohlídka Reine

Druhý den na Lofotech se počasí umoudřilo a ukázalo se i sluníčko. Vstáváme do krásného dne a vyrážíme na první procházku - okolo jezera Ågvatnet. Po několikadenním vydatném dešti se jde parádně - už po pár metrech mi v botech čvachtá. Ty výhledy jsou však nádherné. Odpoledne sušíme věci a roztahujeme se na parkovišti jak cikáni, pak nasedáme do dodávek a stylem Hop-On a Hop-Off vyrážíme na obhlídku dalších vesniček.

02.08.2016

Probouzíme se do pochmurného dne, ale zjišťujeme, že už neprší, což je dobrá zpráva. Někteří jsou vzhůru už od časných ranních hodin, jelikož spaní v autě není zrovna pohodlné. Radka už má prošlou celou vesnici, zatímco my ostatní se teprve snažíme rozlepit oči.

U veřejného záchodku se tvoří fronta a to ještě neotevřeli infocentrum. V tolika lidech se holt musí počítat s mírným ranním zpožděním.

Jezero AgvatnetPo snídani balíme stany, abychom uvolnili prostor na parkovišti, a vypravujeme se na naši první túru po téměř čtyřech dnech v autě. Volíme cestu kolem jezera Ågvatnet s tím, že pokud se nám bude chtít a zbyde čas, přejdeme přes sedlo na druhou stranu k pláži.

Po vydatném několikadenním dešti hned z počátku narážíme na problém… terén je nasáklý vodou, takže se místy spíše brodíme močálem. Všudypřítomný mech je jak houba, která pohltí všechno. Před odjezdem jsem neměla čas řešit kvalitu svých bot, takže nemůžu říct, že bych byla překvapena, když mi po chvíli nohy v botách začaly čvachtat. Několikrát jsem dokonce šlápla na, napohled neškodný, mech a zahučela jsem do vody až po kotník. Byla jsem dokonce jediný exot, který se jednou zabořil i do bahna… to si tak elegantně skáčete z jednoho kamene na druhý a machrujete tak dlouho, až vám podjede noha :-D. V tu chvíli bych dala půl království za gumáky.

Jezero AgvatnetJezero je rozlehlé, celá cesta má okolo 10 km a vzhledem k terénu nám cesta trvá zhruba 7 hodin. Kameny jsou mokré a kluzké, musíme našlapovat opatrně. Procházíme po úzkých chodníčcích vysoko nad jezerem, po rozlehlejší louce, ale také přes provizorní lávku přes vodu. Místy na nás dokonce čekají řetězy, moje oblíbené :-).

Z každé strany na nás shlíží nádherné vysoké hory, zbarvené do svěží zelené barvy. Ne na darmo se říká, že příroda léčí… byl to vážně uklidňující pocit, být obklopen těmi velikány. Na každé straně jezera se nachází chatka v norském stylu.

Jezero AgvatnetPo cestě potkáváme další nadšence, kteří se vydali po obvodu, a s potěšením zjišťujeme, že nejsme jediní, komu čvachtají botky. Téměř u konce treku potkáváme skupinku Čechů, tentokrát z mladší generace – ten svět je opravdu malý. Vyměňujeme si naše dojmy z Lofot a zjišťujeme, co nás ještě po cestě čeká a nemine. Využíváme krajany a necháváme se zvěčnit na společné fotce – naše druhá výletní skupinovka – a pokračujeme dál. Už je to jen kousek, zato po šutrech.

Slabá mlha, která nás ráno vyprovázela z parkoviště, zmizela a na nebi začíná prosvítat modrá obloha. S vidinou hezkého počasí se plahočíme zpět k našemu stanovišti. Procházíme kolem dřevěných kůlů, na kterých se suší rybí hlavy. Jejich účel jsme dosud nezjistili, zato jejich smrad nás bude provázet až do hrobu. Chudák Gabo to nedal a hodil Ondrášovi za krk šavli.

Parkoviště u infocentra v ANa parkovišti sundáváme vše mokré a necháváme na sluníčku schnout. Jsme rozlehlí jak kočovný kmen cikánů, někteří návštěvníci si nás dokonce fotí - takové exoty v Norsku asi ještě nepotkali. My si s tím však velkou hlavu neděláme, jsme rádi, že se můžeme na chvíli slunit a odpočívat… jako na pláži v Egyptě.

K večeru skáčeme všichni do dodávek a jedeme na prohlídku okolí. Jsme takový punkový hop-on hop-off van :-). Přijedeme, zastavíme, nafotíme, odjedeme… Bereme to přes Moskenes, Hamnoy až do vesničky Reine, která je asi nejfotografovanější vesnicí Lofot. Slintáme nad překrásnými horami i malebnými domky a obdivujeme obří rybí hlavy, které se suší u jednoho z obchodů. Jakmile začne zapadat slunce, pozorujeme, jak se na mořské hladině, obklopené horami, zrcadlí jeho poslední paprsky – prostě romantika bagr.

ReineChtěli jsme si vyšlápnout na Reinebrigen, jsou odsud krásné výhledy, ale cestu na rok uzavřeli, kvůli opravám. Byly tam nějaké sesuvy. Jeden sesuv jsme dokonce včera večer zaslechli z našeho kempoviště u infocentra, šlo to od jezera a docela nás to vyděsilo. Přesto jsme se dnes rozhodli si jezero projít :-)… no, co dodat… ta rýha po šutru byla děsivá.

Kamil se začíná nudit. Vystupuje z auta a běží podél cesty. Ten člověk se prostě neunaví… nabíráme ho za vesnicí a vracíme se na naše kempoviště k infocentru. Vaříme další várku punkovní večeře a tentokrát stavíme více stanů, než předchozí noci. Zítra má být náročná túra, a tak se všichni ukládáme k slastnému spánku.