Zdroj: http://cestovani.cathia.cz/norsko_svedsko_dansko/den-1-3-cesta-na-sever  •  Vydáno: 16.3.2018 13:57  •  Autor: Cathia

Den 1 – 3 – Cesta na sever

Taková spontánní dovolená na sever od slunce. Sešlo se nás 16,5, vzali jsme 2 dodávky a vyrazili na 17 denní road trip skrz Německo, Dánsko, Švédsko až za Norský polární kruh. Cesta na Lofoty nám zabrala celé 2 dny, chvílemi to v autě bylo k nevydržení, ale zdárně jsme dojeli až do cíle a přivezli s sebou úchvatné počasí - aneb Den 1 - 3: Cesta na sever :-).

29.07. – 31.07.2016

Cestu na sever jsem neplánovala dlouho dopředu, jako ostatní cesty. Popravdě se mi Norsko do hledáčku TOP destinací ani nedostalo, ale ve chvíli, kdy nám v práci začala celozávodní zarážka, vypnuli klimatizaci a Českem se prohnala vlna tropických veder, nemohla jsem nabídce odolat. Přišla jako dar z nebes... vysvobození z horoucího pekla.

Norsko byla pro mě naprosto spontánní akce. Ze skupinky na poslední chvíli odpadl jeden člověk a sháněli náhradu. Já jsem se v pondělí ráno vrátila z víkendovky v Itálii, v úterý přišla nabídka a ve středu už jsem věděla, že ji přijmu… odjezd byl už v pátek po poledni :-D. Trochu naknap, ale co naplat. V práci jsem si zařídila na další dva týdny volno (šéf je naštěstí milovník Norska, tak to prošlo :-D) a přípravy mohly započít. Na rozdíl od zbytku posádky jsem měla na vše jen asi 2 dny, takže jsem lítala jak hadr na holi. Některé věci jsem měla přichystané už z Itálie, tak to stačilo jen vyprat a znovu zabalit do krosny :-).

Odjezd je naplánován z Brna na pátek po obědě. Jede nás velká banda, jako obvykle dvě narvané dodávky, které už toho za své existence dost zažily… zpětně dodávám, že se dodrkotaly tam i zpět v celku - i když párkrát to bylo jen tak tak :-D.

Z celé naší grupy znám jen asi 3 lidi, v podstatě ani netuším, kam všude se jede, takže se nechávám překvapit… ne nadarmo se říká, že spontánní akce bývají ty nejlepší.

Kolem oběda vyrážím z Opavy do Brna, kde se potkávám s Ondrou - jedním ze tří lidí, které znám… letos jsem s ním už absolvovala i roadtrip po Francii, takže známá tvář. Vydáváme se k hotelu Grand, kde už čekají další Brňáci a společně vyčkáváme příjezdu bílé dodávky.

Čekáme a čekáme… ti, co neznají Ondráše (snad promine to oslovení, ale jsou tady dva stejného jména, tak je potřeba rozlišovat :-D) řidiče a organizátora v jednom, vypadají mírně nervózní. Já bych byla nervózní v případě, že by dorazil na čas, to už bych si říkala, že se asi něco děje :-D. Za celou dobu, co ho znám, se mi snad ani jednou nestalo, že by dorazil v přesně smluvený čas… a tak jsem relativně v klidu.

Severská výprava v plném počtuNakonec se i s rodinkou dohrkotává na parkoviště a my se konečně vydáváme na dalekou cestu. Další skupinky nabíráme ještě v Praze a v Teplicích, kde se k nám připojuje i jeden Němec, kterého Ondráš veze přes blablacar do Hamburku. Naše výprava nakonec čítá 16,5 lidí + Němec. Opět s námi jede i desetiměsíční Gabo (ostřílený malý cestovatel, který toho procestoval víc než já)… snad mu to vydrží i do dalších let.

Cesta ubíhá pomalu, nudu zabíjíme spaním, poslechem namixovaného repertoáru z flashky (kterou jsem na tomto výletě viděla naposledy, než odešla do křemíkového nebe – R.I.P.) a popíjením vína. Kamil si na část cesty přisedl i s lahví, nicméně přišel bez vývrtky, a tak si holt musíme poradit sami… špunt jsme zatlačili do lahve a její obsah nakonec vylili do hrnce… jsme to ale kreativní parta :-).

Na daleký sever jedeme non-stop přes Německo, Dánsko a Švédsko. Noc trávíme přirozeně v autě a k ránu už přejíždíme přes most Öresund, který spojuje dánskou Kodaň se švédským Malmö. Jedná se o jeden z největších mostů na světě. Celý přejezd je dlouhý zhruba 16 km a je tvořen z dánské části tunelem, který po 3,5 km vyúsťuje na uměle vytvořeném ostrově, kde se po 4 km napojuje na téměř 8 km dlouhý most. Vzhledem k tomu, že je opravdu brzo ráno, tak se probírám až na tom mostě, ale zpět bychom měli jet stejnou trasou, takže si ten tunel ještě užiji :-).

Zastavujeme na první benzínce a pokoušíme se z nás udělat lidi, kteří svým zjevem nebudou strašit švédské děti. Ještě se necháme nakopnout notnou dávkou kofeinu a pokračujeme skrz dlouhé Švédsko.

Göta CanalPrvní delší zastávku děláme u kanálu Göta, nacházející se kousek pod Stockholmem. Jsme šťastní, že si po tak dlouhé době můžeme protáhnout nohy. Tento kanál je dlouhý 160,5 km, s výškovým rozdílem téměř 92 m. Téměř polovina jeho délky je uměle vytvořená, další polovina je přírodní, vesměs tvořena jezery. Celková trasa, vedoucí ze západního Göteborgu na východní pobřeží, kde ústí do Baltského moře, je společně s kanálem Trollhättan a řekou Göta dlouhá 390 km.

My navštěvujeme jen jeho část, kde si prohlížíme stavidla a sledujeme právě proplouvající loď, jak čeká u zdymadla, zatímco za ním se napouští voda, aby loď mohla pokračovat dál po řece.

V původním plánu byla ještě návštěva Stockholmu, hlavního města Švédska, nicméně kvůli časovému vytížení a únavě jsme se rozhodli město vynechat a jedeme rovnou k jezeru Tönnebro, kde kotvíme na pár dalších hodin, aby se řidiči mohli prospat a my najíst.

Jezero TönnebroVytahujeme naše kempovací náčiní a vaříme si společnou večeři. Vařit pro 16 lidí na čtyřech plotýnkách je celkem zajímavé. A ještě pestřejší je to ve chvíli, kdy vám začne pršet. To už bohužel ignorovat nemůžeme a z auta vyndáváme provizorní střechu naší kuchyně, kterou během celého procesu přidržuje několik mužských pilířů. Být to víc turistické místo, asi se dostaneme do hledáčku každého Japonce s Nikonem :-).

Z důvodu absence sprch jsme na střídačku naskákali do jezera, které je příjemně teploučké. Jsou tady nejspíš nějaké teplé spodní prameny, takže předchozí lázeň k ochlazení demižonu s bílým vínem skončila jako naprosté fiasko :-).

Probouzíme se po pár hodinách slastného spánku. Ještě je tma, což je nepopiratelný důkaz naprosto nekřesťanské ranní hodiny, protože v této části země slunce zapadá jen na pár hodin.

Vyhrabu se ze stanu mezi prvními a při pohledu na jezero se rychle vracím zpět, abych popadla foťák. Začíná pomalu svítat a hladina s odpařující se vodou, na které se zrcadlí srpek měsíce, je kouzelná. Nebe je stále zahaleno v tmavším odstínu a bez jediného mráčku.

Jezero TönnebroJdu se do nedalekého hotelu umýt a převléknout. Když se po pár minutách vracím, slunce už pomalu vychází a pohled na jezero se opět mění. Tentokrát se na hladině zrcadlí množství drobných mráčků, zabarvených do oranžovo-hnědého odstínu, které na ně vrhá probouzející se slunce. V té chvíli člověk najednou i zapomene, že se mu vlastně chce spát.

Vyrážíme dál na sever jen s bio zastávkami po cestě, abychom ještě stihli projet hranice s Norskem a dostat se co nejblíže k Lofotům. Na oběd zastavujeme v Töre, kde si protahujeme nohy a nabíráme další energii. Cesta Švédskem je dlouhá a trochu nudná. Držíme se stále na východní straně a kolem jsou jen lesy. Sem tam projíždíme nějakým menším městem, kde obdivujeme malebné bílo-modré domky, ale jinak mě cestou nic vyloženě neoslovilo.

V Kiruně se zastavujeme na nákup severského pečiva… našli jsme tam dokonce i Plzeň. Někteří obchod prochází i zvenčí kolem dokola a pokoušejí se najít kontejnery s vyhozeným jídlem, kterému prošla minimální trvanlivost. Tento trend se v posledních letech rozmáhá ve větších městech (hlavně tedy na severu) a mnoho lidí tak ušetří nemalé peníze, nicméně obchodníci už tak šťastní nejsou. Probouzí se v nich duch lakomých bussinessmenů a raději nechají jídlo zplesnivět v zamčeném kontejneru, než aby ho viděli v rukou lidí, kteří si jej vezmou zdarma. Osobně tedy nejsem příznivcem takového stravování, ale bráno to z hlubšího pohledu - je smutné sledovat, jak končí ta hora jídla, která by mohla být ještě prospěšná jinde.

Lofoty - NorskoK večeru už přejíždíme hranice s Norskem a blížíme se k Lofotům. Toto souostroví je tvořeno asi 80 ostrovy a leží 100 – 300 km severně od severního polárního kruhu. Dál k severu můžeme najít i souostroví Vesterály, které jsou vyhledávaným cílem rybářů.

V jedné chvíli, kousek za městečkem Evenes, vidíme na cestě soba. Rychle zastavujeme a nařizujeme zpětný chod… otáčíme dodávku a vracíme se, abychom si jej vyfotili. Pozdě, bohužel… sob se nás lekl a utekl. My se ale nevzdáváme a zkoušíme ho chvíli pronásledovat. Přijíždíme kousek výš na louku, obklopenou lesem. Sob přirozeně zmizel v lese dřív, než jsme stihli byť jen stáhnout okýnko, nám se však díky němu právě podařilo najít skvělý plac pro dnešní nocování. Je to zjevně nějaký soukromý pozemek, ale už jsme opravdu unavení, tak si říkáme, že to riskneme. Stavíme stany, vaříme společnou večeři a pak padáme za vlast.