Pá 20. září    slaví: Oleg
Kategorie: Road Trip na sever od slunce - 2016

Den 6 – Chata Munkebu a vrcholky západních Lofot

Vyrážíme na náš dvoudenní trek, který kvůli předchozímu nepřízni počasí musíme zvládnout v rámci jednoho dne. Čeká nás výstup na nejvyšší horu Západních Lofot, kterou nakonec zdolávají jen 3 lidi a spící Gabo. Někteří to vzdali už ze startu, jiní si omylem vyšlápli jiný vrcholek a zbytek zůstal vegetovat u chaty Munkebu, která je tak v polovině cesty.

03.08.2016

Vstáváme do krásného slunečného dne, ale na mě přeci jen celkem brzo… dneska nás čeká náročný trek k nejvyšší hoře západních Lofot - Hermannsdalstinden. Tato trasa je dvoudenní, uvádí se cca 12 – 17 hod. My jsme však ztratili jeden den kvůli počasí, a tak to buď dáme na jeden zátah, nebo dojdeme alespoň k chatě, kde si zalenošíme.

Vrcholky západních LofotPo snídani opět balíme stany a dodávkou se přesouváme do Moskenes, kde je začátek treku. Už ze startu však špatně odbočujeme a docházíme k nemilému zjištění – je tady potok, který musíme zdolat. Takže namísto toho, abychom jej přešli po nedaleké lávce, o které ovšem nemáme ani tucha, že existuje, snažíme se jej přeskočit… někdo s rozběhem, někdo bez, ale nakonec jsme všichni zdárně na druhém konci. Pak už se napojujeme na stezku a míříme k prvnímu jezeru.

Obcházíme část jezera a pak už se cesta začíná strmě zvedat. Po nějaké době nás vítá část s řetězy, která je pro mě asi nejtěžší. Na tomto úseku se potkáváme s onou skupinkou postarších Čechů, se kterou jsme kempovali u infocentra – ten svět je fakt malý :-). Ti se včera vydali k chatě Munkebu, kde přespali a ráno si vyšlápli nejvyšší horu. Divili se, že to chceme zvládnout za jeden zátah, prý je to dost náročné, ale někteří z nás se prostě nenechají odradit… aneb hlavní je motivace, když se chce, všechno jde… problém je, že občas se nechce :-D.

Vrcholky západních LofotPo řetězech už je cesta lepší, sem tam nějaký strmý kopec, říčka, kameny, ale zato už se před námi rozevírá jeden úžasný pohled vedle druhého. Vidíme most a zátoku, kterou jsme si včera fotili, jezero, které jsme před chvílí obcházeli i moře, rozprostírající se v dáli. S Ondrou se každou chvíli zastavujeme a fotíme vše kolem dokola – holt bez správné dokumentace není výlet úplný.

Počasí je tady hodně nestálé. V jednu chvíli je nádherná viditelnost široko daleko, téměř azuro a ani ne za minutu se přižene mlha, která vše pohltí do svého závoje, což se samozřejmě nelíbí mému foťáku, který ne a ne zaostřit. Netrvá to dlouho a mlha odplouvá zase o dům dál a nám se opět otevírá pohled na špičaté vrcholky a jezera v celé své kráse.

Naše skupinka se poněkud rozpadla. Každý z nás si vyšel svým tempem. My pomalejší, co navíc fotí každou blbost po cestě, přicházíme k chatě jako poslední. Ale hlavu si z toho neděláme, holt kochat se okolím prostě žere čas, mno.

Chata MunkebuČást skupinky byla tak netrpělivá, že se rozhodla nečekat a sami se jali pokračovat k nejvyšší hoře. Bohužel však zbrkle zvolili jiný směr a omylem došli na protější kopec –Djupfjorden. Jó, ne vždy se vyplatí jít se špatným davem a počítat s tím, že má automaticky stejný směr :-).

Trasa k chatce nám zabrala něco kolem 4 hodin. Usadili jsme se na terasu a vytáhli zásoby jídla. Kačka s Ondrášem, Gabem a Ondrou se rozhodli, že na ten vrchol přeci jen půjdou, my ostatní už jsme zůstali relaxovat u chaty. Našli jsme si pohodlně vypadající šutr, hned vedle srázu u jezera, odkud byl však hezký výhled. Ulehli jsme do trávy a slunili se.

Vrcholky západních LofotJe to jako z pohádky, tady by člověk mohl relaxovat hodiny. O chvíli později se k nám připojuje dvojice Izraelců, otec a syn. Kluk je viditelně znuděný – prostě teenager jak z učebnice, zato jeho otec se nadšením doslova vznáší a s úsměvem se kochá všemi směry. Aby ne, je to obrovská změna oproti poušti a vedru, kterými se Izrael může v letních měsících chlubit. Zahajujeme přátelskou konverzaci a zjišťujeme, že je to učitel, který vzal svého syna, se kterým po rozvodu tráví méně času, na výlet. Syn se občas pousměje a přikývne, jinak se do konverzace moc nezapojuje. Po chvíli se s námi loučí a pokračují jinam.

Se Štěpánem a Kamilem zvažujeme, že si vylezeme ještě ten kopec, na který zamířila první skupinka. Necháváme tedy zbytek u chaty a jdeme prozkoumat terén. Je bahnitý, jak jinak. Po chvíli to začíná šíleně klouzat a já začínám mít obavu, že dolů už to nepůjde tak lehce. Udělám si z vrchu pár fotek a mířím zpět dolů, zatímco kluci se rozhodli pokračovat dál. Cestou potkáváme trochu zklamanou první skupinku, ale co, taky měli krásné výhledy… jen poněkud jiné.

Vrcholky západních LofotPomalu se vracíme zpět k autu, aby tam Nord nebyl tak dlouho sám… ten vzdal cestu hned ze startu a šel raději spát. Po cestě se ještě několikrát setkáváme s našimi přáteli z Izraele a chvíli jdeme společně.

Unavení, ale plní krásných zážitků se shledáváme se zbytkem u auta a vracíme se na naše kempovací místo k infocentru. Vaříme večeři, odpočíváme a přemýšlíme, jak se asi vede naši čtveřici na vrcholku Hermannsdalstinden. Jsme domluveni, že jakmile budou blízko začátku treku, přijedeme je vyzvednout. Nakonec dorazili až něco kolem půlnoci a jak kačeři se doplahočili ke stanům. Ale musíme uznat, že jsou skvělý – dát to za jeden den je opravdu náročné. Ondráš klel jak starý horník v dole, zato Gabo v nosítku vypadal spokojeně, vyspaný a svěží :-D. Upřímně, jsem ráda, že jsem s nimi nešla… z jejich popisů to nebyla zrovna relaxační procházka – řetězy, vlhké šutry, močály a všudypřítomná mlha.


Vydáno: 17.3.2018 12:54 | 
Přečteno: 251x | 
Autor: Cathia
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

TOPlist
© 2010 - 2017 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2017  •   CMS - Sunlight