Pá 20. září    slaví: Oleg
Kategorie: Road Trip na sever od slunce - 2016

Den 4 - Upršené Lofoty

Ráno nás zastihlo krásné počasí - prší. Chtě nechtě musíme změnit plán, vynechat pár úžasných míst a jedeme až dolů, do vesničky A. Vezmeme to tedy od spodu nahoru. Na další 3 noci se z této vesničky stane takové naše útočiště. Průjezd celými Lofoty je za slunečného počasí nádherný, doporučuji.

01.08.2016

Ráno se probouzíme do mě přirozeného počasí – prší. V posledních letech zjišťuji, že mě déšť šťastně provází na každé dovolené, jako přibalený plyšák. Balíme stany a po snídani míříme blíž k naší cílové destinaci.

LofotyPo chvíli zastavujeme na příjezdové cestě nějakého domku a jdeme vařit vodu, pro Gaba na pití. Zjistili jsme totiž, že Ondráš omylem použil kojeneckou vodu na vaření večeře. Nezbývá nám tedy než zastavit a nějakou převařit, aby mohl Gabo hydratovat. Majiteli domku se to evidentně nezamlouvá. Snažíme se mu vysvětlit, že mu tady nechceme zakempit či si udělat vydatný oběd, ale jen převařit vodu pro malého. Asi jsme mu na těch pár dlouhých minut zadělali na infarkt.

A zatímco Ondra poslušně vaří a nasává do sebe dědovi nadávky jako houba vodu, my ostatní se vydáváme na průzkum. Moře, hory a klasické Norské červené chatky nám učarovali. Dokonce na chvíli přestalo i pršet, a tak se kocháme výhledy.

Počasí však nevydrželo dlouho. Opět se rozpršelo a nevypadá to, že by chtělo v nejbližší době přestat. Jedeme po E10 kolem úžasných hor, ale skrz mlhu toho nejde moc vidět. To celkem zamrzí, protože tahle scénická cesta fakt stojí za to. Sem tam zastavujeme na fotku a můžeme jen doufat, že třeba photoshop ty barvy nějak vytáhne.

LofotyNáš dnešní cíl měl být výstup na Matmora v Delp. Celodenní túra s úžasnými výhledy, ale nakonec usuzujeme, že by to nemělo cenu. Nejen, že bychom neviděli nic než mlhu, ale byly bychom promočení, zmrzlý a děsně nasraní. Rozhodli jsme se tedy, že plán celých Lofot obrátíme a vezmeme to od spodu nahoru s tím, že zítra snad bude počasí lepší… aspoň to říkají samotní Norové na svých stránkách s předpovědí, tak jim budeme věřit.

Cestou ještě zastavujeme ve Svolvaer, hlavním městě Lofot a pak už míříme do nejjižnější vesnice poblíž Moskenes, která nese nejkratší název na světě - Å.

Hledáme místo na postavení stanů. Je nás 16,5, takže najít větší plácek je nadlidské úsilí. V Norsku lze stanovat kdekoliv, pokud se nejedná o soukromý pozemek a je to nějakých 200 m od obydlené části. Paráda, najít nějakou louku přece nemůže být nijak složité… ale při pohledu na ta skalnatá pohoří vás tyhle řeči brzy přechází. Když už se něco najde, tak akorát pro jeden malý stan. Začínáme být zoufalí. Blížíme se na konec cesty a pořád nic.

Parkujeme u informačního centra a hladově vytahujeme naši provizorní kuchyni. Veškeré zásoby jídla si vezeme z Česka a každý večer vaříme společnou večeři a oběd, kterou si dělíme do přivezených krabiček. Restaurace hodná Michelinské hvězdy to není, ale žaludky nám to zaplní a když je po ruce kečup, tak i chuť to nějakou má :-).

LofotyS Kačkou a pár dalšími lidmi sedáme do auta a jedeme hledat místo na spaní. Kolem parkoviště jich pár bylo, ale vše už zabrané. Znovu projíždíme kolem vesnice, zajíždíme i kousek k jezeru, kde však zjišťujeme, že plácek bez kamenitého základu nenajdeme ani omylem, dokonce zkoušíme blízký kemp, protože by se nám hodila sprcha. Musím však konstatovat, že Norové v této části nejsou zrovna přívětiví. Nejprve paní razantně odmítá připustit, že mluví anglicky a po chvíli spustí téměř plynulou angličtinou, že ani když si zaplatíme, tak nás do sprch v kempu nepustí a prohlíží si nás jako něco, co nemá právo dýchat stejný vzduch jako ona. Ceny za ubytování byly šílené a upřímně, už naše hrdost by nám nedovolila v tom kempu zůstat, takže je odmítáme a vracíme se na parkoviště s nepořízenou.

Nezbývá nám nic jiného, než se ubytovat u infocentra. Dodávky parkujeme k sobě do písmene L a mezi nimi stavíme dva stany. Většina se rozhodla přespat v autě. Mě však vidina další noci vsedě příliš nenadchla, a tak se ukládám do stanu, postaveného na betonu. Není to sice tak příjemné jako stanovat na trávě v měkké hlíně, ale s dobrou karimatkou se to dá přežít a za ten luxus, kdy se můžete pořádně natáhnout, to opravdu stojí.

Makrela na másleVytahujeme rum a víno a jdeme se usadit k infocentru pod střechu, protože zase začíná poprchávat. Kamil s Jančou mají spoustu energie, tak se převlíkají do plavek a obíhají parkoviště několikrát kolem dokola :-).

Chvilku po nás přichází skupinka postarších Čechů. Norsko projíždějí autobusy s krosnami na zádech… v jejich věku tedy smekám klobouk. Většina z nich se uvelebí na zastávku autobusu a plánují přečkat noc vsedě. Jeden z nich si však ustele u infocentra a my se s ním dáváme do řeči. Nabízíme naše zásoby alkoholu a konečně máme možnost se seznámit i s posádkou druhého auta.

Varuje nás, abychom alkohol moc neukazovali. Pít na veřejnosti je v Norsku přísně zakázáno. Norové prý dokážou bez skrupulí nahlásit i svého milovaného souseda, pokud ho spatří popíjet. A tak lahve schováváme do pytlíků od karimatek a spacáků a koštujeme potají.

Něco po půlnoci se z lovu vrací skupinka Poláků, která do Norska přijela rybařit. Odhalují své dnešní úlovky a my s díky fasujeme pár makrel, které ještě tu noc Štěpán smaží na másle. Vůně se nese široko daleko a my neodoláme a ládujeme se čerstvou rybou.

Je hluboká noc, ale černočerná tma nás minula. Tady na severu se jen trochu zešeřilo. Nakonec to není tak špatné místo na noc. Ulehám do stanu, dávám klapky na oči, abych měla alespoň nějakou tmu, a únavou usínám.


Vydáno: 17.3.2018 11:34 | 
Přečteno: 230x | 
Autor: Cathia
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

TOPlist
© 2010 - 2017 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2017  •   CMS - Sunlight