Út 19. listopadu    slaví: Alžběta
Kategorie: Road Trip na sever od slunce - 2016

Den 11 – Bergen, vodopády a ztracený Kamil

Prší a prší, je to na pytel. Opět měníme plány a jedeme víc dolů, třeba se počasí umoudří. Neplánovaně navštěvujeme Bergen, kde ale nevylézáme z auta, projíždíme upršené město a zase odjíždíme. Teď už to není jen pouhé mrholení, ale slejvák ve svém největším živlu. Cestou se zastavujeme u několika vodopádů, přičemž ztrácíme Kamila. Scházíme se s ním až o kus dál u dalšéího vodopádu, kam ho přivezli nějací Němci :-)... no je to Kamil, co dodat. K večeru se chceme dostat až do Oddy, nicméně popadané stromy nám brámí v cestě, a tak neplánovaně kempujeme přímo v přístavu, uprostřed vesnice.

08.08.2016

Díky vynechání ferraty jsme si dneska mohli pospat o něco déle. Ze stanu vylézáme do zamračeného dne, které slibuje kvalitní sprchu, snídáme a probíráme nové varianty, co s načatým volným dnem.

Nakonec kolem desáté hodiny vyrážíme směr Bergen s tím, že si alespoň projdeme město.

Cestou začíná poprchávat, zvedá se mlha a výhledy se ztrácí v jejím oparu, takže v autě většinou pospáváme a nudíme se. Kolem půl jedné se naloďujeme na trajekt ve městečku Lavik a přes Sognefjorden se plavíme do Ytre Oppedal, odkud pokračujeme dál k Bergenu.

Déšť mezitím zesílil a my jen smutně sledujeme ubíhající krajinu skrz zamlžené okýnko auta.

Po nějakých čtyřech hodinách cesty konečně přijíždíme do města a zjišťujeme, že počasí je zde stejně žalostné, jako všude po cestě. Ani se nám nechce vylézat z auta, a tak se jen projíždíme znuděně po městě.

Bergen je za přívětivého počasí krásné město, nábřeží s cihlovými domky Bryggen je dokonce zapsáno na seznam UNESCO… nicméně to přívětivé počasí je zde pouhých 152 dní v roce, zbylých 213 prší. Díky své poloze u moře a mezi sedmi horami je to jedno z nejdeštivějších měst Evropy, což jsme si bohužel ověřili na vlastní oči.

Využíváme alespoň většího města a v místní pobočce Lidl doplňujeme zásoby, posíláme domů pohledy a chvíli surfujeme na Wifi, zatímco kolem nás bubnují neustávající provazce deště.

Předpověď na další den se nijak neliší od té dnešní, takže jsme se rozhodli dojet co nejdále do Oddy, odkud se vychází na Trolltungu a tam se uvidí, co dál. Kolem fjordu je spousta vodopádů, tak si ten čas čekání na lepší počasí zpestříme další padající vodou.

Vodopád Fosgen BratteVyrážíme z Bergenu a po zhruba hodině zastavujeme před vjezdem do tunelu Fossenbratte a jdeme si z dálky prohlídnout vodopád, abychom si protáhli nohy. Ono to celodenní sezení v autě už je docela únavné a pro hyperaktivního Kamila doslova vražedné. S foťákem v ruce vystřelil z auta, jako by mu hořelo v trenclích – a to bylo asi naposled, co jsme ho viděli, než nám ho Němci vrátili o pár kilometrů dál, ale vše popořadě…

K vodopádu Fosgen Bratte vede cestička z odpočívadla přímo u tunelu, nicméně fakt, že v té mlze toho moc vidět nejde a vše je navlhlé a kluzké, nás odradil. Snažíme se vykouzlit alespoň pár hezkých fotek a nasedáme zpět do auta. Kamil je někde v nedohlednu, a tak prosíme druhou skupinku, aby ho vzala do auta, a míříme skrz tunel, abychom uvolnili místo dalším přijíždějícím turistům.

Na druhé straně zastavujeme na okraji silnice a čekáme na druhou dodávku… ta se objevuje až po nějaké době, ale bohužel bez Kamila. Prý tam nikde nebyl, a tak si mysleli, že je přeci jen s námi. Obracet se už nechtějí a míří k dalšímu vodopádu. Je to tedy na nás… na úzké cestě se snažíme obrátit a vyhnout se projíždějícím autům. Kolo nám však zapadá, a když se snažíme vycouvat, zadrháváme převodovku. Paráda, no snad někam ještě dojedeme.

Přes tunel se vracíme k odpočívadlu a hledáme Kamila. Všichni na něj voláme, ale bez odezvy… po Kamilovi ani vidu ani sluchu. Kam sakra mohl jít? Snad ne až dolů k vodopádu, i když u něj člověk nikdy neví. Zkoušíme se mu dovolat, ale buď mobil nemá u sebe, nebo ho má vybitý. Vyptáváme se okolních lidí, zda ho neviděli, ti jen kroutí hlavou. Možná už byl na cestě skrz tunel a my si ho nevšimli. Otáčíme už tak rozbité auto a jedeme zase na druhou stranu. Po cestě hledáme náznak mohutné Kamilovi postavy.

Ještě jednou se naštvaně vracíme tam a zase zpět, až to nakonec vzdáváme a doufáme, že dojede k druhému vodopádu po své ose. Je to jen 18 km dál po cestě, to dostopuje.

Vodopád SteinsdalsfossenPozdě odpoledne přijíždíme k vodopádu Steinsdalsfossen a na neplaceném parkovišti u infocentra necháváme auto. Vodopád je vysoký zhruba 50 metrů a je součástí řeky Fosselva, která se láme o skalní převis, takže se vodopád dá celý obejít – jen si nezapomeňte pláštěnky.

Vydáváme se na průzkum a jsme rádi, že na sobě máme nepromokavé oblečení. Zpoza provazce silného proudu vody pozorujeme krajinu a nedaleké městečko Norheimsund s jezerem Movatnet. Promrzlí se vracíme k infocentru pro pohledy, já pro vlajku (dokonce jsem sehnala i Švédskou) a nacházíme wifi, takže se někteří závisláci usazují před obchodem a surfují po internetu. Máme čas, nikam nespěcháme a ještě jsme nenašli Kamila, takže na té wifi nakonec vegetujeme všichni.

Vodopád SteinsdalsfossenV tu chvíli Ondrášovi zazvoní telefon a na displeji se svítí cizí číslo… a hle, Kamil se našel. Ztratil se a nakonec si stopnul nějaké Němce, kteří mu půjčili telefon a vezou ho za námi :-D. Po pár minutách se opravdu vynořuje z parkoviště a naše skupinka je opět kompletní. Kupuje nám kafe, a tak se u infocentra zdržujeme ještě o chvilku déle a vyrážíme až tehdy, kdy už nám na židlích mrznou zadky.

Objíždíme velkou část Hadangerfjorden a už téměř za tmy přijíždíme do Kinsarviku, což je v podstatě obrovský úspěch s naší převodovkou. Na jedničku se nedá rozjet, takže jsme celkem v pytli a kopce vyjíždíme jen silou vůle. Jeden v serpentinách jsme vyjížděli jen asi na 4x. Zítra musíme ve městě Odda najít nějaký autoservis, který by se na Heřmánka-Juniora podíval.

Kousek za městem, přesně v úzkých serpentinách, nás čeká šílená kolona aut a vůbec se nehne. Nevíme, co se děje, ale do Oddy je to ještě kus cesty a my jsme unavení. Po chvíli čekání a mírného popojíždění vidíme, jak se kousek dál všechna auta otáčí a míří zpět. Že by nějaká nehoda? Přijíždíme blíž a zjišťujeme, že kvůli dešti došlo k sesuvu půdy a cesta je neprůjezdná.

Chtě nechtě obracíme dodávky a vracíme se do Kinsarviku, kde hledáme místo na přespání. Ve městě je to dost obtížné, v obydlené části se stanovat nesmí a všude okolo fjordu je z jedné strany sráz a z druhé skála.

Nakonec zkoušíme štěstí u přístavu, odkud vyráží trajekt na protější břeh, do města Utne. Auta necháváme na parkovišti a stany stavíme na jediném možném plácku s trávou – přímo pod stromy kousek od kostela. Jsou tady i veřejné záchody, takže celkem luxuska. Snad nás nikdo nevyhodí… máme alespoň výmluvu, že nám uzavřeli silnici a vážně nemáme kde přenocovat :-D. Unavení jdeme ihned spát a doufáme, že nám zítra cestu otevřou.


Vydáno: 20.3.2018 19:48 | 
Přečteno: 274x | 
Autor: Cathia
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

TOPlist
© 2010 - 2017 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2017  •   CMS - Sunlight