Út 19. listopadu    slaví: Alžběta
Kategorie: Road Trip na sever od slunce - 2016

Den 10 – Trolí stezka a vodopády

Ráno řešíme dilema - vydat se po Atlantické cestě nebo údolím krvelačných trolů po Trolí stezce? Nakonec volíme Trolí stezku, protože se shodujeme na tom, že Atlantická cesta je přece jen lepší při pohledu z vrchu. Pokračujeme dále k fjordům a nezapomínáme ani na ten nejznámější - Geirangefjord. K večeru pak přijíždíme do města Loen, kde máme na příští den v plánu zdolat ferratu. Bohužel počasí se rapidně horší a výstup by byl nebezpečný, proto chtě nechtě plány měníme a pokračujeme zase o dům dál.

07.08.2016,

Ráno se probouzíme krásně odpočatí. Někteří si jdou ještě užít sprchu – protože kdo ví, kdy zase na nějakou narazíme, že? Tentokrát se snažíme vyjet brzo. Stále jsme dost na severu a čeká nás opět dlouhá cesta dolů.

Rozhodujeme se, zda to vzít po Atlantické cestě nebo přes Trolí stezku. Nakonec volíme tu stezku, protože Atlantická cesta je stejně nejhezčí z ptačí perspektivy… vyhrává názor většiny.

Počasí se zatím drží. Je sice zataženo, ale neprší a to se taky počítá. Je nám celkem smutno po azuru na Lofotech, které jsme opustili. Norská příroda je nádherná, projíždíme kolem zalesněných kopců, čistých řek a skrz vesničky s červenými a bílými domky. Jak se blížíme hlouběji do vnitrozemí, dostáváme se více do hor. S těmito výhledy cesta ubývá poměrně rychle, vždy je na co se koukat.

Trolové na Trolí stezceJen s bio zastávkami po cestě přijíždíme na začátek Trolí stezky chvíli po obědě. Zastavujeme u obchůdku se suvenýry, v blízkosti kempu, a trochu provětráváme naše peněženky. Téměř veškeré regály se prohýbají pod náporem nejrůznějších sošek s tématikou Trolla. Domů kupuji magnetky a dětem pohádkovou knížku v angličtině.

Trollové, coby potomci obrů, jsou bájné postavy ze severské mytologie, žijící v horách, číhající na lidi a zvířata u cest, které pak požírají. Jak už psala ve svých knihách Rowlingová, jsou to primitivní a strašně hloupé bytosti. Norové jejich sošky prodávají prý pro to, aby se zbavili smůly a přenesli je na nic netušící turisty, kteří je kupují ve velkém – no nám je to srdečně jedno, toho trolla prostě mít musíme a na norské pověry nevěříme… a když už nic jiného, uděláme dobrý skutek a nějaký ten Nor bude chvíli bez své smůly :-).

U dřevěného obchůdku s mechem obrostlou střechou dokonce stojí socha tříhlavého trolla v jeho životní velikosti. Neodoláme a prosíme nejbližší turisty, aby nám udělali skupinovou fotku – aneb Trollové s tříhlavým trollem před trollí stezkou :-D.

O kousek dál se táhne Trollsvegen – stěnaTrollů – nejvyšší kolmá stěna v Evropě, která byla po dlouhá léta považována za nepřekonatelnou.

Trolí stezkaNasedáme zpět do našich dodávek a míříme k jedenácti serpentinám tzv. Trollí stezky – Trollstigen, která spojuje města Andalsnes a Valldal.

Cesta je hodně úzká a klikatí se po kamenitém svahu. Celkem se divím, že se tam s naší dodávkou vlezeme. Vyhýbáme se protijedoucím autům a pomalu stoupáme výš a výš. Upřímně, nedělá mi to moc dobře. Před námi se rozprostírá výhled na celé údolí Isterdalen, které se schovává ve stínech horských velikánů. Projíždíme po malém můstku, kolem mohutného vodopádu Stigfossen, a v tu chvíli zalituji, že tady není žádné odpočívadlo, abych si mohla udělat fotku – i můj strach z výšek se na malou chvíli vytratil… z vrchu už ten vodopád nebude tak hezky vidět.

Trolí stezkaKamil se opět začíná nudit, a když chvíli stojíme v koloně, vylézá z auta… bohužel však sedí na trojsedadle uprostřed, a tak musí vylézt i Ondra, aby ho pustil. V tu chvíli se ale kolona dává opět do pohybu a chudák Ondra už nestíhá nastoupit. Zůstává tedy i s Kamilem někde uprostřed Trollí stezky a je nucen jít po svých. No alespoň si vyfotí ten vodopád :-).

Nad stezkou je opět turistické centrum. Necháváme dodávku na parkovišti a jdeme po vyznačené stezce k vyhlídce. Je tady dost turistů, ceny trochu vyšší než dole v kempu, ale výhledy si užíváme naplno. Pokud bychom měli více času, dá se pokračovat dál až k okolním vrcholkům.

Horským průsmykem pokračujeme dál kolem dalších dřevěných domků a jezer až k dalšímu fjordu -Storfjorden, kde v městečku Linge najíždíme na trajekt směr Eidsdal. Mosty u západních fjordů jsou zřídkakdy, takže pokud si nechceme udělat obří zajížďku, musíme lodí. Trajektů skrz fjordy jezdí víc, a tak se naloďujeme celkem rychle.

GeirangefjordZa pár minut jsme na druhé straně a jedeme k nejznámějšímu fjordu – Geirangefjord. Cesta nás opět vede kolem skal a my i v tom nehezkém počasí (je pořád zataženo) hltáme výhledy.

Norové mají velmi důmyslný systém tunelů. Takhle vymakané jsem ještě nikde neviděla. To si tak jedete v té osvětlené noře a najednou se před vámi objeví kruháč, rozcestníky, semafory a vy se nestačíte divit.

Blížíme se k serpentinám, takže náš cíl už je na dosah. Zastavujeme na malém parkovišti a jdeme se podívat k vyhlídce Ørnesvingen. Hrozně fouká, je zataženo, ale není mlha, takže se před námi rozprostírá pohled na jeden z nejnavštěvovanějších fjordů v Norsku. Je to v podstatě odnož většího Storfjordu a od r. 2005 je na listině UNESCO. Fjord je 16 km dlouhý a 360 m hluboký. Prohánějí se po něm lodě i trajekty. Lze si také objednat vyhlídkovou jízdu a zkouknout četné množství vodopádů. My se však spokojili s vyhlídkou. Vodopádů si ještě užijeme mraky.

Vyhlídka OrnesvingenNejvíc se tady líbí asi našemu Ondrášovi. Na prosklené střeše, kam se samozřejmě nesmí, se leskne hromada mincí, které tam hází turisti. Z Ondrášových očí v tu chvíli mizí duhovky a namísto nich se objevují znaky dolaru, jako v těch strýčka Skrblíka. Chvíli se jen tak ochomýtá kolem, jako šelma, co si vyhlíží svou kořist, a mapuje terén… vyčkává, až se nápor turistů trochu uklidní a pak rychle šup za plot. Sbírá, co mu síly stačí a vůbec mu nevadí, že čvachtá ve vodě. Po chvíli se osměluje i Míša a už jsou tam dva exoti. Pro okolostojící turisty to je nejspíš větší podívaná než zdejší fjord. Snad si nevydedukovali, že jsme Češi :-D.

Když mají kluci kapsy plné, nasedáme zpět do dodávek a pokračujeme směr Loen. Ondra cestou třídí kořist a zjišťuje, že má různé měny – prostě hotový poklad.

V Loenu je naplánovaná ferrata na další den. Z Česka si kvůli ní vezeme celou výbavu a těšíme se, až se projdeme po nejdelším via ferratovém mostě na světě – Gjølmunnebridge – cca 160 m dlouhém, pod kterým je sráz 750 m, ale prý je zase krásně vidět ten kaňon dole :-D. Mám sice šílený strach z výšek, ale už jednu ferratu v Dolomitech jsem zvládla a fotku na tom mostě prostě musím mít, i kdybych se měla klepat strachy ještě měsíc poté.

Ostražitě sledujeme počasí na yr.no, ale s každou přibývající hodinou náš sen pomalu upadá. Má pršet a má pršet hodně :-(. Jakmile ty šutry, po kterých se tam leze, navlhnou, máme prakticky nulovou šanci se tam v pořádku vyškrábat.

Loen a česká kuchyněK večeru přijíždíme do Loenu a navštěvujeme místní obchod se sportovním oblečením a poptáváme mapku a situaci. Klučina za pultem je hodně nápomocný… ale jakmile se podívá na předpověď počasí, sám usuzuje, že to nebude bezpečné. Dáváme tedy hlavy dohromady a shodujeme se na tom, že ferratu holt vynecháme. Kamil je z toho asi nejsmutnější, ten by si to vylezl i ve sněhové vánici a krupobití, kdybychom na něj počkali. No co naplat. Děkujeme klučinovi a jdeme se alespoň porozhlédnout po jeho obchodě.

Spaní u jezeraZa plentou nás čeká překvapení – a ne… nejsou to žádné neslušné CD a časopisy :-D. Jsou tam dvě vysoké police přeplněné českým jídlem. Dokonce i cenovky sedí s těma našima, jen s tím rozdílem, že norská koruna je trojnásobkem té naší.

Venku začíná poprchávat a je slušná zima. Je čas se někde ubytovat a zítra uvidíme, co s plánem podnikneme.

Cestou z Loenu nacházíme přívětivě vypadající odpočívadlo s toaletou u jezera Jølstravatn, kousek za městečkem Ålhus. Stavíme stany a vytahujeme polní kuchyni. Tentokrát jsou tu i stoly a lavice, takže budeme pro jednou večeřet jako civilizovaní lidé, u stolu :-D. Ondráš vytahuje nějakou ruskou vodku na zahřátí a den se pomalu blíží ke konci.


Vydáno: 20.3.2018 19:20 | 
Přečteno: 313x | 
Autor: Cathia
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

TOPlist
© 2010 - 2017 Cestování - Cathia.cz   •   Design made by Cathia © 2017  •   CMS - Sunlight